Na palouku u lesíka
hodný chlápek vstával.
Nasnídal se, poobědval
a pak karty hrával.
Nebylo mu do veselí,
nebylo mu do smíchu.
Pro svou práci ve fabrice,
bolelo ho i v kotníku.
Jednou z rána zvolal náhle:
,,: Kristepane pomoz mi!“
A jak řek, tak za ním stál,
dlouhovlasí velký pán.
Proč mě voláš nevděčníku.
Proč si žádáš pomoci.
Proč si sakra neporadíš
ve své těžké bezmoci?
Kristepane, proč se mračíš,
proč můj problém pomíjíš?
Modlidby jsem k tobě říkal,
teď se ve mě zabíjíš!
Celý život věřil jsem,
na život věčný, jistý.
Neděle jsem obětoval
a nevěřil jsem v ateisty.
