Na palouku u lesíka
hodný chlápek vstával.
Nasnídal se, poobědval
a pak karty hrával.
Nebylo mu do veselí,
nebylo mu do smíchu.
Pro svou práci ve fabrice,
bolelo ho i v kotníku.
Jednou z rána zvolal náhle:
,,: Kristepane pomoz mi!“
A jak řek, tak za ním stál,
dlouhovlasí velký pán.
Proč mě voláš nevděčníku.
Proč si žádáš pomoci.
Proč si sakra neporadíš
ve své těžké bezmoci?
Kristepane, proč se mračíš,
proč můj problém pomíjíš?
Modlidby jsem k tobě říkal,
teď se ve mě zabíjíš!
Celý život věřil jsem,
na život věčný, jistý.
Neděle jsem obětoval
a nevěřil jsem v ateisty.
sobota 5. května 2012
čtvrtek 5. dubna 2012
pátek 3. února 2012
Alicante (Španělsko)
18.-25.9. 2011 jsme se vydali do Španělského přístavního města Alicante. Skýtá na 330 000 obyvatel. Je provinčním městem Valencie. Město žije zejména turistickým ruchem. Nachází se v kotlině mezi horami. Panuje zde subtropické počasí. Dominantou je pevnost Svaté Barbory, která se majestátně tyčí nad městem.
Po příletu na Alicantské letiště jsme byli překvapeni jeho velikostí. Letiště je mohutná betonová budova z několika patry a trvá opravdu dlouho, než se z komplexu dostanete ven. Pobřeží je od letiště vzdálené asi 3 km. Uvítalo nás intenzivní sluneční záření z vydatným vedrem.
Šli jsme pěšky podél silnice do nejbližšího městečka Urbanova, tam jsme se osvěžili v moři a pokračovali podél silnice směrem do Alicante. Před Alicante byla velmi pěkná „palmová oáza“.
Všimli jsme si, že všechna města jsou soustředěna především u pobřeží, kde je také spousta hotelů pro turisty. Za hotely je vždy cca 1km zástavba, která pokračuje v nehostinou písečnou poušť. Mile nás překvapily ceny v obchodech, za 1l pivo (pivo mají velmi dobré, většinou silné a výhradně v 1l skleněné láhvy) jsme vždy paltili 1,1-1,7 EU, podle toho zda jsme nakupovali ve velkém marketu, nebo ve smíšeném zboží u pláže. Velké výběry sušených sýrů, šunek, pršutu, klobás, salámu, kýt, ve velkých marketech i několik desítek metrů pouze těchto artiklů z cenami mnohdy mnohem nižšími než u nás. Prodej mořských plodů, ovoce a zeleniny je ve Španělsku samozřejmostí. Hned jsem si uvědomil, že Španělsko je nejlevnější země, kterou jsem zatím navštívil.
1. Den k večeru jsme zašli na benzínku, kde nás překvapili čerstvě upečenými bagetami, i když byla neděle večer. Nocleh jsme našli za zástavbou na začátku Alicante. Bylo dosti větrno.
Následující den jsme prošli celým městem přes obří přístav a městskou pláž přímo pod pevností. Pláže jsou velmi dlouhé a dýchá na vás úplně jiná atmosféra, než člověk může zažít např. v Chorvatsku. Pláže mi přišli podobné, jaké si představuji někde v USA.
2. Noc jsme strávili v těsné blízkosti obytných domů v menším parčíku, který sloužil zejména obyvatelům na posezení se sousedy. Nad námi se tyčil velký supermarket.Další den jsme nakoupily potraviny a vyšli na pevnost. Cesta se klikatila na odvrácené straně směrem od moře. Při prohlídce pevnosti, kde jsou snad všechny části přístupné zdarma jsme zjistili, že středem útesu na kterém pevnost stojí vede výtah, který ústí u moře přímo na pláž. Cena nebyla nijak závratná cca 2EU.
Na pevnosti jsme strávili celý den. Na večer jsme se odebrali kousek níže, asi tak do poloviny kopce. Tam začínal krásný park a na vysuté verandě jsme strávili nad městem další noc.
Ráno jsme zamířily na prohlídku do města směrem od pobřeží z opětovným pobytem na městské pláži a spánkem pod supermarketem.
22.9. jsme opustili Alicante a jeli autobusem asi za 1,2EU zpět do Urbanovy s tím, že zde nebudeme při spaní tak moc na očích. Relaxovali jsme na písečné pláži a spali bez problému v dunách kousek od moře. Navštívili jsme Els Arenals, udělali nákup, zašli do restaurace (služby a restaurace jsou na naše poměry velmi drahé) a k večeru poprvé začalo hodně pršet. Déšť nás zasáhl večer na písečné pláži, rozhodli jsme se vydat zpět do Urbanovy s tím, že zde najdeme přístřešek na spaní. Nakonec jsme noc přečkali u vcelku zvláštního Poláka. Bydlel v bývalém malém hotelu (přízemní stavba podobající se rozlohou rodinnému domku). Nepoužíval elektřinu, svítil svíčkami, či plynovým vařičem. Všiml si nás díky tomu, že jsme chtěli nocovat z druhé strany tohoto domu. Šli jsme s ním do hospody, tam si vzal svůj alkohol se slovy, že je to tam dosti drahé. Když jsme šli domů, vyfasoval nějaké zbytky. Byl velmi zvláštní, chodil si do hospody nabíjet notebook atd.
Poslední den jsme si užívali moře na večer se vydali na letiště, kde jsme přespali a druhý den odletěli zpět do ČR.
Španělsko je zemí, která mě oslovila a určitě bych chtěl uspořádat ještě mnoho cest do Španělských zemí, či jejich kolonií.
Šli jsme pěšky podél silnice do nejbližšího městečka Urbanova, tam jsme se osvěžili v moři a pokračovali podél silnice směrem do Alicante. Před Alicante byla velmi pěkná „palmová oáza“.
Následující den jsme prošli celým městem přes obří přístav a městskou pláž přímo pod pevností. Pláže jsou velmi dlouhé a dýchá na vás úplně jiná atmosféra, než člověk může zažít např. v Chorvatsku. Pláže mi přišli podobné, jaké si představuji někde v USA.
Španělsko je zemí, která mě oslovila a určitě bych chtěl uspořádat ještě mnoho cest do Španělských zemí, či jejich kolonií.
úterý 31. ledna 2012
Holandsko (Eindhoven)
20-23. ledna 2012 jsem se vydali ze společností wizz Air do Holandského průmyslového města Eindhovenu. Žije v něm kolem 200 000 obyvatel.
Letiště je velmi blízko centra, proto jsme šli pěšky. Neustále jsme byli lemováni sídly mezinárodních společností, či výrobních hal. Průmysl a zejména továrny Philips byli na každém kroku. U letiště se budoval krásný park viz. foto.
Když jsme byli 5km od centra, začalo pršet. Všimli si nás v soukromém podniku „dance balet“ a majitelka nás pozvala dále na horkou čokoládu, mohli jsme zůstat jak dlouho jsme chtěli. Asi po 1,5h vyrážíme dále do města. Došli jsme tentýž den do středu města k vlakovému nádraží, udělali povinou zastávku v caffee shopu, koupili hašiš, šli na koncert do hospody a pak asi ve 2h ráno, když už jsme v podniku usínali, ustlali jsme si v keři na kartonových krabicích. Byla dosti zima. Uprostřed noci začalo pršet a tak ráno nezbylo nic jiného, než si jít spacák usušit na nádraží do „Kiosku“. Po rozmrznutí jsme se účastnili dnu otevřených dveří na místní technické škole, kde se nám dostalo menšího pohoštění. Tam jsme vegetovali několik hodin.
Schylovalo se k večeru a my hledali místo na přespání, nejdříve jsme se uvelebili v průjezdu, kde byla cyklostezka, ale moc tam foukalo, proto jsme se přesunuli na parkoviště, kde nás ráno objevila policie. Koukali na nás, jakoby nevěřili vlastním očím. Řekli jsme jim, že jsme tam nespali a naštěstí nás nechali být, hrozila nám pokuta. Tento den jsme se víceméně procházeli městem bez nějakého cíle. Navštívili jsme muzeum, byli na Polské mši atd. K večeru jsme zamířili na letiště, tam jsme přespali a druhý den ráno odletěli zpět do Čr.
Holanďany jsme poznali jako lidi, kteří jsou starostlivý, ochotní poradit. Necítil jsme od nich nějaký generační „ostych“, který je například patrný u nás. V pohodě se s námi bavili lidé, kteří měli kolem 70. let a to jsme se jich ani první na nic nedotazovali, prostě přišli a sami měli zájem poradit. Při oslovení jakéhokoli člověka se vám vždy dostalo naslouchání a konstruktivní odpovědi. Bylo znát, že jsou zvyklí naslouchat a člověka neodbýt. I přesto, že jsme vypadali jako nejhorší společenská sorta, vždy k nám přistupovali tolerantně a jako k lidem, i když jsme dělali věci na které zřejmě nebyli zvyklí. To, že Holanďané nemají co skrývat, bylo patrné na jejich oknech, tedy spíše prosklených výlohách, vzhledem k obřím rozměrům. V oknech, často i na velmi frekventovaných ulicích neměli záclony a člověk viděl prakticky skrz celý dům.
Ulice, domy čisté a upravené, vysoká životní úroveň byla znát. Nikde se nic nepovalovalo, žádní sociálně slabší jedinci. Cítil jsem bohatost, spořádanost a uvědomělost.
Letiště je velmi blízko centra, proto jsme šli pěšky. Neustále jsme byli lemováni sídly mezinárodních společností, či výrobních hal. Průmysl a zejména továrny Philips byli na každém kroku. U letiště se budoval krásný park viz. foto.
Když jsme byli 5km od centra, začalo pršet. Všimli si nás v soukromém podniku „dance balet“ a majitelka nás pozvala dále na horkou čokoládu, mohli jsme zůstat jak dlouho jsme chtěli. Asi po 1,5h vyrážíme dále do města. Došli jsme tentýž den do středu města k vlakovému nádraží, udělali povinou zastávku v caffee shopu, koupili hašiš, šli na koncert do hospody a pak asi ve 2h ráno, když už jsme v podniku usínali, ustlali jsme si v keři na kartonových krabicích. Byla dosti zima. Uprostřed noci začalo pršet a tak ráno nezbylo nic jiného, než si jít spacák usušit na nádraží do „Kiosku“. Po rozmrznutí jsme se účastnili dnu otevřených dveří na místní technické škole, kde se nám dostalo menšího pohoštění. Tam jsme vegetovali několik hodin.
Schylovalo se k večeru a my hledali místo na přespání, nejdříve jsme se uvelebili v průjezdu, kde byla cyklostezka, ale moc tam foukalo, proto jsme se přesunuli na parkoviště, kde nás ráno objevila policie. Koukali na nás, jakoby nevěřili vlastním očím. Řekli jsme jim, že jsme tam nespali a naštěstí nás nechali být, hrozila nám pokuta. Tento den jsme se víceméně procházeli městem bez nějakého cíle. Navštívili jsme muzeum, byli na Polské mši atd. K večeru jsme zamířili na letiště, tam jsme přespali a druhý den ráno odletěli zpět do Čr.
Holanďany jsme poznali jako lidi, kteří jsou starostlivý, ochotní poradit. Necítil jsme od nich nějaký generační „ostych“, který je například patrný u nás. V pohodě se s námi bavili lidé, kteří měli kolem 70. let a to jsme se jich ani první na nic nedotazovali, prostě přišli a sami měli zájem poradit. Při oslovení jakéhokoli člověka se vám vždy dostalo naslouchání a konstruktivní odpovědi. Bylo znát, že jsou zvyklí naslouchat a člověka neodbýt. I přesto, že jsme vypadali jako nejhorší společenská sorta, vždy k nám přistupovali tolerantně a jako k lidem, i když jsme dělali věci na které zřejmě nebyli zvyklí. To, že Holanďané nemají co skrývat, bylo patrné na jejich oknech, tedy spíše prosklených výlohách, vzhledem k obřím rozměrům. V oknech, často i na velmi frekventovaných ulicích neměli záclony a člověk viděl prakticky skrz celý dům.
Ulice, domy čisté a upravené, vysoká životní úroveň byla znát. Nikde se nic nepovalovalo, žádní sociálně slabší jedinci. Cítil jsem bohatost, spořádanost a uvědomělost.
Aforizmy
Kdybys nebyl zvířetem,
nestal by ses člověkem.
Jím tak, abych přežil.
Žeru tak, abych se najedl.
Kdo příjde dříve,
má toho více,
ale také se mu to rychleji zkazí.
Nespokojenost pramení z přesvědčení:
„Není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.
Není tak dobře, aby nemohlo být lépe.“
Pocity štěstí mě polévají stejně jako pocity smutku.
Není tedy štěstí součástí mého smutku?
Chovat se slušně je jedna věc, ale jak k tomu příjde ten,
kdo se tak chová je věcí druhou.
Častým voláním do záchodové mísy se nedovoláme sousedům,
ale možná vyřešíme své problémy.
Ten, kdo nic nemá, nic nepotřebuje,
protože ví, že nic nechce.
Z každé jistoty se časem stane velká nejistota.
Žádná záruka nemůže zaručit
zaručený pád.
Proč se cpeme na horu,
když dole nás příjmou s otevřenou náručí?
Když nic neděláš,
nic nezažiješ.
Když se o nic nesnažíš,
nic nezískáš.
Když spadneš na hubu,
máš tisíce důvodů proč bys měl vstát a jít dál.
Je jen málo věcí, co tě rozzuří.
Více je těch, co tě naserou.
Kam nejde dojít pěšky,
tam jde dojet autem.
Láska je jako pes, který zapoměl štěkat.
Když potřebuji něco nového, není důvod,
proč bych si to měl koupit.
Holka má mít jistou volnost,
kluk má mít pro to pochopení.
Kolik je na světě blbců, tolik je i debylů.
Ještě že jsou na světě spory,
člověk si může prosadit pravdu, které věří.
Rozumný člověk udělá více chyb,
než ten nerozumný.
Otázkou je, zda se chyba, dá klasifikovat jako chyba?
Není to jen zkušenost?
Není lepší řídit se citem, než rozumem?
Rozum nám už tolikrát odepřel tolik očekávané chvíle.
Cit nemáme od toho, abychom nad ním přemýšleli, ale řídili se jim.
Proč myslíme na věci, které budou, když jsme si ještě nedořešili věci,
které jsou.
Od reality neutečeme, jen se k ní můžeme přiblížit.
Jak správně žít? To nevím, ale vím, že musíme všichni umřít.
Vsadíme se o to, že prohraji.
Žádná výhra nepřinese to, co jsem si představovali v době sázky.
Abychom nebyli zklamaní,
nesmíme očekávat.
Kdybychom však neočekávali,
nemohli bychom žít.
Kdo poskakuje na místě, ten se nikdy nepodívá výše,
než doskočil při posledním skoku.
Kdo se umí radovat z mála, umí se i radovat z hojnosti.
Příroda je spravedlivá.
Nikdy nedostanete to, co chcete, bylo by to nespravedlivé vůči lidem,
kteří nic nedostali.
Teď mi připadne hloupé, že jsem to psal,
spousta lidí mi něco může vyčítat. Na druhou stranu, spousta lidí mi může něco závidět.
Vsadím se, že to budou ti, co mně to vyčtou:).
Každá vteřina je něčím zvláštní, nějak jiná snad proto,
že není každá stejná!
Někdy to musí skončit, ale je hloupé, když to skončí dříve,
než to vůbec stačí začít.
Kde mám zaparkovat auto?
Tam kde ho zítra najdu!
I když je to těžké, nikdy nemůžeme říci, že to, co jsme udělali,
bychom nikdy neudělali, protože jednou to uděláme vždycky.
Je jedno, jestli věříme v boha, ale není jedno, když nevěříme v sebe.
Kdo spěchá, může zvolnit, neboť si vytvořil náskok před těmi, kdo nespěchají.
Kdo mě vychovává?
Moji rodiče, příbuzní a vlastně celý svět, poněvač máme doma globus!
Kdo je menší?
Ten kdo je nejmenší?
Ne! Ten, kdo je větší blb!
Nebojte to nechápu ani já.
Vy to však máte možnost pochopit.
Nemusíte si o mně myslet něco, co není pravda. Ale pokuď chcete, tak si to myslete.
Není myšlenky bez důvodu.
Člověk má buď hovno v sobě, nebo za sebou.
Nepíj alkohol pro potěšení, ale pro radost.
Když smilníš, zanech lítosti.
Přemýšlej, zda to, co jsi udělal je pro tebe hřích.
Když je, přemýšlej, jak tomu příště předejít.
Bůh jsem já.
Věř v sebe a uvěříš i ve mě.
Člověk chčije buď rovně, nebo obloukem.
Když se posereš, musíš dávat pozor, aby ses nepochcal.
Hovno boháče leze ze stejné díry jako hovno chuďase.
Krumpáč z člověka pracujícího neudělá.
Člověk je nepoučitelný, proto chybuje.
Člověk je nepoučitelný, proto je schopen se něco nového učit.
Nehádejme se, ale hovořme spolu.
nestal by ses člověkem.
Jím tak, abych přežil.
Žeru tak, abych se najedl.
Kdo příjde dříve,
má toho více,
ale také se mu to rychleji zkazí.
Nespokojenost pramení z přesvědčení:
„Není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.
Není tak dobře, aby nemohlo být lépe.“
Pocity štěstí mě polévají stejně jako pocity smutku.
Není tedy štěstí součástí mého smutku?
Chovat se slušně je jedna věc, ale jak k tomu příjde ten,
kdo se tak chová je věcí druhou.
Častým voláním do záchodové mísy se nedovoláme sousedům,
ale možná vyřešíme své problémy.
Ten, kdo nic nemá, nic nepotřebuje,
protože ví, že nic nechce.
Z každé jistoty se časem stane velká nejistota.
Žádná záruka nemůže zaručit
zaručený pád.
Proč se cpeme na horu,
když dole nás příjmou s otevřenou náručí?
Když nic neděláš,
nic nezažiješ.
Když se o nic nesnažíš,
nic nezískáš.
Když spadneš na hubu,
máš tisíce důvodů proč bys měl vstát a jít dál.
Je jen málo věcí, co tě rozzuří.
Více je těch, co tě naserou.
Kam nejde dojít pěšky,
tam jde dojet autem.
Láska je jako pes, který zapoměl štěkat.
Když potřebuji něco nového, není důvod,
proč bych si to měl koupit.
Holka má mít jistou volnost,
kluk má mít pro to pochopení.
Kolik je na světě blbců, tolik je i debylů.
Ještě že jsou na světě spory,
člověk si může prosadit pravdu, které věří.
Rozumný člověk udělá více chyb,
než ten nerozumný.
Otázkou je, zda se chyba, dá klasifikovat jako chyba?
Není to jen zkušenost?
Není lepší řídit se citem, než rozumem?
Rozum nám už tolikrát odepřel tolik očekávané chvíle.
Cit nemáme od toho, abychom nad ním přemýšleli, ale řídili se jim.
Proč myslíme na věci, které budou, když jsme si ještě nedořešili věci,
které jsou.
Od reality neutečeme, jen se k ní můžeme přiblížit.
Jak správně žít? To nevím, ale vím, že musíme všichni umřít.
Vsadíme se o to, že prohraji.
Žádná výhra nepřinese to, co jsem si představovali v době sázky.
Abychom nebyli zklamaní,
nesmíme očekávat.
Kdybychom však neočekávali,
nemohli bychom žít.
Kdo poskakuje na místě, ten se nikdy nepodívá výše,
než doskočil při posledním skoku.
Kdo se umí radovat z mála, umí se i radovat z hojnosti.
Příroda je spravedlivá.
Nikdy nedostanete to, co chcete, bylo by to nespravedlivé vůči lidem,
kteří nic nedostali.
Teď mi připadne hloupé, že jsem to psal,
spousta lidí mi něco může vyčítat. Na druhou stranu, spousta lidí mi může něco závidět.
Vsadím se, že to budou ti, co mně to vyčtou:).
Každá vteřina je něčím zvláštní, nějak jiná snad proto,
že není každá stejná!
Někdy to musí skončit, ale je hloupé, když to skončí dříve,
než to vůbec stačí začít.
Kde mám zaparkovat auto?
Tam kde ho zítra najdu!
I když je to těžké, nikdy nemůžeme říci, že to, co jsme udělali,
bychom nikdy neudělali, protože jednou to uděláme vždycky.
Je jedno, jestli věříme v boha, ale není jedno, když nevěříme v sebe.
Kdo spěchá, může zvolnit, neboť si vytvořil náskok před těmi, kdo nespěchají.
Kdo mě vychovává?
Moji rodiče, příbuzní a vlastně celý svět, poněvač máme doma globus!
Kdo je menší?
Ten kdo je nejmenší?
Ne! Ten, kdo je větší blb!
Nebojte to nechápu ani já.
Vy to však máte možnost pochopit.
Nemusíte si o mně myslet něco, co není pravda. Ale pokuď chcete, tak si to myslete.
Není myšlenky bez důvodu.
Člověk má buď hovno v sobě, nebo za sebou.
Nepíj alkohol pro potěšení, ale pro radost.
Když smilníš, zanech lítosti.
Přemýšlej, zda to, co jsi udělal je pro tebe hřích.
Když je, přemýšlej, jak tomu příště předejít.
Bůh jsem já.
Věř v sebe a uvěříš i ve mě.
Člověk chčije buď rovně, nebo obloukem.
Když se posereš, musíš dávat pozor, aby ses nepochcal.
Hovno boháče leze ze stejné díry jako hovno chuďase.
Krumpáč z člověka pracujícího neudělá.
Člověk je nepoučitelný, proto chybuje.
Člověk je nepoučitelný, proto je schopen se něco nového učit.
Nehádejme se, ale hovořme spolu.
neděle 29. ledna 2012
Život je jako tombola (opera-píseň)
Život je jako tombola,
nikdy nevíš, co si vytočíš.
Život je jako tombola,
nikdy nevíš z kým se se potkáš.
Život je jako tombola,
nikdy nevíš z kým se se setkáš.
A proto žíj a raduj se.
Pro každý den svůj,
rovně k němu stůj.
Rovně k němu stůj.
Proč já malý chlapec jsem,
vyrůstal jsem za lesem.
Máma má a táta můj,
měli jenom malý dvůr.
Jenom jeden malý dvůr.
A když kupec přišel k nám,
prozradil nám velký plán.
Jeho velmi velký plán.
Dvorek náš by chtěl odkoupiti
a prodejnu zde založiti.
Jeho prodejnu zde založiti.
Máma měla v očích slzy,
táta zase zářil příliš brzy.
Otec stiskl kupci ruku
i kupec ronil v očích slzu.
Tak dobrý kup jsem získal.
Toto si kupec vískal.
Stále si pak vískal.
A co my?
A co máma a co táta?
A co já?
Nepřišli jsme úplně zkrátka.
Kupec svůj byt v panelu,
vyměnil za pěkný dům v Edenu.
Velmi pěkný statek v Edenu!
nikdy nevíš, co si vytočíš.
Život je jako tombola,
nikdy nevíš z kým se se potkáš.
Život je jako tombola,
nikdy nevíš z kým se se setkáš.
A proto žíj a raduj se.
Pro každý den svůj,
rovně k němu stůj.
Rovně k němu stůj.
Proč já malý chlapec jsem,
vyrůstal jsem za lesem.
Máma má a táta můj,
měli jenom malý dvůr.
Jenom jeden malý dvůr.
A když kupec přišel k nám,
prozradil nám velký plán.
Jeho velmi velký plán.
Dvorek náš by chtěl odkoupiti
a prodejnu zde založiti.
Jeho prodejnu zde založiti.
Máma měla v očích slzy,
táta zase zářil příliš brzy.
Otec stiskl kupci ruku
i kupec ronil v očích slzu.
Tak dobrý kup jsem získal.
Toto si kupec vískal.
Stále si pak vískal.
A co my?
A co máma a co táta?
A co já?
Nepřišli jsme úplně zkrátka.
Kupec svůj byt v panelu,
vyměnil za pěkný dům v Edenu.
Velmi pěkný statek v Edenu!
Směna v práci
Jseš zde a musíš zde být.
Máš 12 hodin a nemůžeš odejít.
Venku svět září,
venku se svět směje.
A ty nemůžeš jít do prdele.
Za oknem vlaštovky se zbíhají
a na tvém pořbu oslíci jen hýkají.
Hýkáš zde taky tak?
Proč zde musíš být?
Nemáš možnost odejít?
Vždyť je zde krásně,
občas tě někdo sere,
tak je pošli do prdele!
Máš 12 hodin a nemůžeš odejít.
Venku svět září,
venku se svět směje.
A ty nemůžeš jít do prdele.
Za oknem vlaštovky se zbíhají
a na tvém pořbu oslíci jen hýkají.
Hýkáš zde taky tak?
Proč zde musíš být?
Nemáš možnost odejít?
Vždyť je zde krásně,
občas tě někdo sere,
tak je pošli do prdele!
Na dveře chcáti
Když chceš a ke dveřím tě to táhne.
Máš plný močák
a svěrač ti už slábne.
Tak povol svoji nohavici,
podrž sobě svoji svíci.
Obrať se k těm dveřím pravým,
začni chcáti jak ti pravým.
Ital jede, Ital kouká,
Ital brzdí, Ital couvá.
Já jsem Ital, pravím vám,
na dveře smím chcát jen já.
Nechčijte mně na terase,
jinak skončíte v místní base!
Já jsem Ital a můj děda
z fašisty jedl jeden chleba!
Máš plný močák
a svěrač ti už slábne.
Tak povol svoji nohavici,
podrž sobě svoji svíci.
Obrať se k těm dveřím pravým,
začni chcáti jak ti pravým.
Ital jede, Ital kouká,
Ital brzdí, Ital couvá.
Já jsem Ital, pravím vám,
na dveře smím chcát jen já.
Nechčijte mně na terase,
jinak skončíte v místní base!
Já jsem Ital a můj děda
z fašisty jedl jeden chleba!
Ke strojům
Běž ke strojům,
uslyš ten jejich křik.
Běž ke strojům
a nauč se poslouchat jejich vzlik.
Vždť mají duši, vždyť mají cit!
Stroj jede, stroj se ani nezastaví,
není to jak lidé, co pořád něco praví.
Den, co den je jejich údělem něco robit,
nemůžem se na ně proto zlobit.
Když se stroj pokazí.
Je to jak člověk, když se nemocí nakazí.
Chce to léky, chce to klid.
Chce to lásku, chce to cit!
Běž ke strojům!
A buť s nimi.
Běž ke strojům a staň se jimi!
uslyš ten jejich křik.
Běž ke strojům
a nauč se poslouchat jejich vzlik.
Vždť mají duši, vždyť mají cit!
Stroj jede, stroj se ani nezastaví,
není to jak lidé, co pořád něco praví.
Den, co den je jejich údělem něco robit,
nemůžem se na ně proto zlobit.
Když se stroj pokazí.
Je to jak člověk, když se nemocí nakazí.
Chce to léky, chce to klid.
Chce to lásku, chce to cit!
Běž ke strojům!
A buť s nimi.
Běž ke strojům a staň se jimi!
Kaufland
To je barák,
to je domek
mající velký dvorek.
Hranice je pomyslná,
na plot se pes nevyčurá.
A ta spousta zákazníků,
mocných pánů továrníků.
To je páni klientela,
na žebráky se zde nedá.
Jezdí z dálky i z blízka.
Zkrátka všude, kde je menší víska.
A ty akce,
můj ty bože,
to jsou ale pomeje!
Boháč nezná,
boháč neví,
chuďas se však posere!
to je domek
mající velký dvorek.
Hranice je pomyslná,
na plot se pes nevyčurá.
A ta spousta zákazníků,
mocných pánů továrníků.
To je páni klientela,
na žebráky se zde nedá.
Jezdí z dálky i z blízka.
Zkrátka všude, kde je menší víska.
A ty akce,
můj ty bože,
to jsou ale pomeje!
Boháč nezná,
boháč neví,
chuďas se však posere!
Etna se zlobí
Když Etnu člověk pokouší,
hříchu s pak dopouští.
Na vrchol její je to skok,
dolů to však trvá nadpozemský rok.
Síry plno kolem hlavy,
síry je i mezi námi.
Sopka kouří, sopka kleje,
posílá nás do prdele.
My však chceme viděti,
to, co není pro děti.
Dutý kopec a v něm čas.
Dutý kopec a v něm žas.
Rychlí čas se neohlíží,
láva kužel rychle sjíždí.
Vytváří zde krásy ctěné.
Z útrob žene popel, prach,
lidé mají velký strach!
Etna je ta naše paní,
co usmrtí nás bez váhání!
hříchu s pak dopouští.
Na vrchol její je to skok,
dolů to však trvá nadpozemský rok.
Síry plno kolem hlavy,
síry je i mezi námi.
Sopka kouří, sopka kleje,
posílá nás do prdele.
My však chceme viděti,
to, co není pro děti.
Dutý kopec a v něm čas.
Dutý kopec a v něm žas.
Rychlí čas se neohlíží,
láva kužel rychle sjíždí.
Vytváří zde krásy ctěné.
Z útrob žene popel, prach,
lidé mají velký strach!
Etna je ta naše paní,
co usmrtí nás bez váhání!
Cestování +
Cestuješ-li vlakem,
cestuješ-li sám.
Nikdy nezapomeň,
nikdy nezapomeň,
kdo jsi a kdo jsem já.
cestuješ-li sám.
Nikdy nezapomeň,
nikdy nezapomeň,
kdo jsi a kdo jsem já.
Dopis z Alicante do práce
I tak daleko jak jsem teď,
mám na jazyku několik vět.
Pečlivost ti práci přidá.
Na kvalitu se zde nekouká,
končí se až sýček zahouká.
mám na jazyku několik vět.
Pečlivost ti práci přidá.
Na kvalitu se zde nekouká,
končí se až sýček zahouká.
Zpěvy u stromečku
Padá hvězda, padá,
něco si přej, nebyla tak žhavá.
Já si přeji, to co můžu
a na co mám věk.
Tedy děvče svoje míti a být s ní teď.
Já si přeji býti šťasten
a také na co mám věk.
Tedy dobrou práci míti
a mít z holkou sex.
A já moji bratři hodní,
já bych si jen přál,
aby vaše touhy milé,
byli více rozpustilé.
A aby u těch praktik vašich
jste věděli z čím se musí začít.
Aby vaše holka touhy,
neznala moc hochů hloupých.
To by se pak mohlo stát,
že by chtěla z jiným spát.
Při všech zkouškách na nečisto,
dejte holce svoje místo.
Hýčkejte ji,
milujte ji,
ale auťák,
neberte ji!
Bude-li chtít strašně moc,
dejte jí to ať má dost!
něco si přej, nebyla tak žhavá.
Já si přeji, to co můžu
a na co mám věk.
Tedy děvče svoje míti a být s ní teď.
Já si přeji býti šťasten
a také na co mám věk.
Tedy dobrou práci míti
a mít z holkou sex.
A já moji bratři hodní,
já bych si jen přál,
aby vaše touhy milé,
byli více rozpustilé.
A aby u těch praktik vašich
jste věděli z čím se musí začít.
Aby vaše holka touhy,
neznala moc hochů hloupých.
To by se pak mohlo stát,
že by chtěla z jiným spát.
Při všech zkouškách na nečisto,
dejte holce svoje místo.
Hýčkejte ji,
milujte ji,
ale auťák,
neberte ji!
Bude-li chtít strašně moc,
dejte jí to ať má dost!
Temný svět
Probudím se, vidím tmu.
Svět je tmavý jako vždy.
Tma linoucí se z temna dál,
naplňuje tmavý sál.
Kdo by řekl, co by říkal,
tmy je mnoho v každém domě.
Tento sen, Né! To není pro mě.
Jsem rád, že mám co žrát.
Jsem rád, že mám kde spát.
Tma je tmoucí, já se ze světem loučím.
Toto temno nezažiju, toto léto nepřežiju.
Skončíme to rychle hned, abych žíl dýl druhý svět.
R: Svět je temný, tma je temná, máme mnoho temnejch chvil.
Na koho to temno příjde, ten musí jít rychle pryč.
Je to hrozné. Je to děsné, žíti v zlosti,
svět je plný temnoty.
Kdybych tolik nepřemýšlel, měl bych plno radosti!
Tma se valí po schodech, tma se valí po všech lidech,
bílí závěs trpí tím, že jeho barva černá jest.
PROLOG:
Všechno, čemu svět dává světlost, je poznamenáno brzkou a nevratnou tmou.
Tmou, na kterou se nedá ukázat, ale která zde s námi je.
Ona je zde s námi, aby se lidé tolik báli!
Svět je tmavý jako vždy.
Tma linoucí se z temna dál,
naplňuje tmavý sál.
Kdo by řekl, co by říkal,
tmy je mnoho v každém domě.
Tento sen, Né! To není pro mě.
Jsem rád, že mám co žrát.
Jsem rád, že mám kde spát.
Tma je tmoucí, já se ze světem loučím.
Toto temno nezažiju, toto léto nepřežiju.
Skončíme to rychle hned, abych žíl dýl druhý svět.
R: Svět je temný, tma je temná, máme mnoho temnejch chvil.
Na koho to temno příjde, ten musí jít rychle pryč.
Je to hrozné. Je to děsné, žíti v zlosti,
svět je plný temnoty.
Kdybych tolik nepřemýšlel, měl bych plno radosti!
Tma se valí po schodech, tma se valí po všech lidech,
bílí závěs trpí tím, že jeho barva černá jest.
PROLOG:
Všechno, čemu svět dává světlost, je poznamenáno brzkou a nevratnou tmou.
Tmou, na kterou se nedá ukázat, ale která zde s námi je.
Ona je zde s námi, aby se lidé tolik báli!
Práce
Práce, práce,
nemá cenu pro ni žít,
na důchod nám nepřispějou
z vedení se jenom smějou.
Odpor, ten je odměněn,
jejich divným pohledem.
Poměry zde zajisté mají v moci fašisté!
Až revoluce zvedne davy,
budou si rovny všechny stavy!
nemá cenu pro ni žít,
na důchod nám nepřispějou
z vedení se jenom smějou.
Odpor, ten je odměněn,
jejich divným pohledem.
Poměry zde zajisté mají v moci fašisté!
Až revoluce zvedne davy,
budou si rovny všechny stavy!
Popis světa
Jak bych mohl popsat svět,
který nemá žádný květ?
Byl by to svět poklidný,
ale dosti nehybný.
Nebyl by to žádný svět
a já bych byl hotov hned.
který nemá žádný květ?
Byl by to svět poklidný,
ale dosti nehybný.
Nebyl by to žádný svět
a já bych byl hotov hned.
Píseň o lenochovi
Vstávej lenochu líná,
svět se na tě dívá!
Prvního kohouta jsi prospal
ani jsi u něho nevstal!
Ležíš zde jak zabitý.
Co si o tobě pomyslí?
Kdo?
No celý svět!
Svět ať táhne z mého domu hned!
Já chci žít jak starý kmet!
A to hned!
svět se na tě dívá!
Prvního kohouta jsi prospal
ani jsi u něho nevstal!
Ležíš zde jak zabitý.
Co si o tobě pomyslí?
Kdo?
No celý svět!
Svět ať táhne z mého domu hned!
Já chci žít jak starý kmet!
A to hned!
Opera
K: Být tvůj je úděl můj.
H: Proč já bych nebyla tvá?
K: Sebe se ptej, sebe se ptej...
K: Vzpomínáš jak jsme byli spolu,
tam u toho zeleného stromu?
Jiný se ti zlíbil a přitom ti lecos slíbil.
H: Nemáš pravdu můj milí,
nejsi trochu opilí?
K: Já v opilosti nežiji!
To se radši poliji!
H: Tvůj úsudek mě leká,
to se bojíš tolik světa?
K: Světa se moc nebojím,
to, že ze mě děláš blbce,
brzy odhalím!
H: Když blbce - tak blbce.
H: Byla jsem ti nevěrná...
a to ty asi víš.
H: Byla jsem s ním tuze povolná a to ty asi zvíš.
Vzpomínáš, jak jsme lezli spolu na tu Švédskou horu?
A ten chlapec stepilí nebyl vůbec opilí.
Byl to on, můj milí.
Byl jen láskou opilí...
K: Tak to je on, to je on...
K: A proč si mi to neřekla,
dříve než ses prořekla?
Mně by to tolik nevadilo,
další dívku mám,
jen bych s ní šel dál.
H: Ty jsi teda zlotřilí,
více než se zdá.
Ty jsi tedy nevěrný,
více než jsem já.
Než jsem já, než jsem já...
H: Já jsem se ti prořekla,
abych za ním utekla.
To, že ty máš jinou,
nespojuji se svojí vinou.
Mooojí vinou.
K: To chceš říci,
že jsem tím vinný,
že nejsem opilí.
K: K tobě láskou opilí?!
-Jsem však bez viny!
H: Náš vztah tímto hodně tratí,
určitě nejsme oba svatí!
K: Máš pravdu má milá s tímto moudrem
jsi ke mně blíže, než jsi kdy byla.
A přitom nejsi opilá,
láskou opilá,
tak jaks dřív byla!
H: Navrhuji se zde sejít zase!
K: Zítra zase?
H: ANO!
K: Může být, může být...
(K=kluk, H=holka)
H: Proč já bych nebyla tvá?
K: Sebe se ptej, sebe se ptej...
K: Vzpomínáš jak jsme byli spolu,
tam u toho zeleného stromu?
Jiný se ti zlíbil a přitom ti lecos slíbil.
H: Nemáš pravdu můj milí,
nejsi trochu opilí?
K: Já v opilosti nežiji!
To se radši poliji!
H: Tvůj úsudek mě leká,
to se bojíš tolik světa?
K: Světa se moc nebojím,
to, že ze mě děláš blbce,
brzy odhalím!
H: Když blbce - tak blbce.
H: Byla jsem ti nevěrná...
a to ty asi víš.
H: Byla jsem s ním tuze povolná a to ty asi zvíš.
Vzpomínáš, jak jsme lezli spolu na tu Švédskou horu?
A ten chlapec stepilí nebyl vůbec opilí.
Byl to on, můj milí.
Byl jen láskou opilí...
K: Tak to je on, to je on...
K: A proč si mi to neřekla,
dříve než ses prořekla?
Mně by to tolik nevadilo,
další dívku mám,
jen bych s ní šel dál.
H: Ty jsi teda zlotřilí,
více než se zdá.
Ty jsi tedy nevěrný,
více než jsem já.
Než jsem já, než jsem já...
H: Já jsem se ti prořekla,
abych za ním utekla.
To, že ty máš jinou,
nespojuji se svojí vinou.
Mooojí vinou.
K: To chceš říci,
že jsem tím vinný,
že nejsem opilí.
K: K tobě láskou opilí?!
-Jsem však bez viny!
H: Náš vztah tímto hodně tratí,
určitě nejsme oba svatí!
K: Máš pravdu má milá s tímto moudrem
jsi ke mně blíže, než jsi kdy byla.
A přitom nejsi opilá,
láskou opilá,
tak jaks dřív byla!
H: Navrhuji se zde sejít zase!
K: Zítra zase?
H: ANO!
K: Může být, může být...
(K=kluk, H=holka)
O Číně
Piš Číňánku své rýmy,
básně o Tibetu.
Piš o své zemi
a o vašem vzkvětu.
Piš a chval tvou zemi,
rudou vlajku měj na paměti!
Bolševismus a zlá tyranie,
prý, že nikdo nezahyne.
To mám věřit tobě hochu?!
Snad jen doma u ubrusu!
...ale jinak nevěřím!
Byl bych to byl hlupák hloupí,
na tvé názory jsem skoupí!
Je to hnus a tyranie,
podlost, proces, utopie!
básně o Tibetu.
Piš o své zemi
a o vašem vzkvětu.
Piš a chval tvou zemi,
rudou vlajku měj na paměti!
Bolševismus a zlá tyranie,
prý, že nikdo nezahyne.
To mám věřit tobě hochu?!
Snad jen doma u ubrusu!
...ale jinak nevěřím!
Byl bych to byl hlupák hloupí,
na tvé názory jsem skoupí!
Je to hnus a tyranie,
podlost, proces, utopie!
Kdy už budu ženatý?
Kdy už budu ženatý?
Smrt už klepe za vraty.
A já stále po hříchu,
honím dívky v kožichu.
Holek je zde do sytosti,
ale jedna po hříchu.
Nechci holku z podniku,
ale spíš tu z chodníku.
Smrt už klepe za vraty.
A já stále po hříchu,
honím dívky v kožichu.
Holek je zde do sytosti,
ale jedna po hříchu.
Nechci holku z podniku,
ale spíš tu z chodníku.
Dívám se z okna
Dívám se z okna a vidím lidi,
kteří u mě ještě nebyli.
Okno je abstraktním obrazem
světu do zahrady.
Okno je odrazem naší nálady.
Kolik svět může mít takových oken?
Kolik oken může být tím světem?
Lidé jsou různí,
okna jsou jiná,
zapomeň na mě,
...na mě, má milá.
kteří u mě ještě nebyli.
Okno je abstraktním obrazem
světu do zahrady.
Okno je odrazem naší nálady.
Kolik svět může mít takových oken?
Kolik oken může být tím světem?
Lidé jsou různí,
okna jsou jiná,
zapomeň na mě,
...na mě, má milá.
Cestování
Jedeme dnes cestovat.
Mnoho toho překonat.
Můžeme se radovat?
Chystání nás zžírá celé,
potřebujem spasitele.
Otec nám moc neladí,
ale zato poradí.
V jeho mysli, my holky z Hané,
jsme dosti zamilované.
Boty, vložky, také šmínky,
už se derem od maminky.
A když dojde na ochranu,
cítíme se v jiném stavu.
Je nám stydno po těle,
to nám věřte přátelé.
Naštěstí však otcův sklad,
obsahuje množství rad.
A stejné množství příběhu....
: "Takové množství kondomů,
najde u nás svobodu!"
Mnoho toho překonat.
Můžeme se radovat?
Chystání nás zžírá celé,
potřebujem spasitele.
Otec nám moc neladí,
ale zato poradí.
V jeho mysli, my holky z Hané,
jsme dosti zamilované.
Boty, vložky, také šmínky,
už se derem od maminky.
A když dojde na ochranu,
cítíme se v jiném stavu.
Je nám stydno po těle,
to nám věřte přátelé.
Naštěstí však otcův sklad,
obsahuje množství rad.
A stejné množství příběhu....
: "Takové množství kondomů,
najde u nás svobodu!"
Běž spát
Běž spát,
zhasni svou lampičku.
Rozetři si zubní pastičku.
Až zoubky bělobou
svítit ti budou.
Až kartáčku jeho chloupky vypadnou
a krví zbarvené budou...
Pak poslechni svojí postýlku
a dojdi k ní za chvilku.
Poslechni svojí maminku
a běž rychle spát.
Oni ti připraví nový den.
Školka se rozzáří a splní tvůj sen.
Sen o lásce, dětech a přátelství,
život je o tom jen, často tě zamrazí.
To ale neřeš teď,
to nemá cenu si brát.
Život je krásný přec,
proč se s ním štvát?!
zhasni svou lampičku.
Rozetři si zubní pastičku.
Až zoubky bělobou
svítit ti budou.
Až kartáčku jeho chloupky vypadnou
a krví zbarvené budou...
Pak poslechni svojí postýlku
a dojdi k ní za chvilku.
Poslechni svojí maminku
a běž rychle spát.
Oni ti připraví nový den.
Školka se rozzáří a splní tvůj sen.
Sen o lásce, dětech a přátelství,
život je o tom jen, často tě zamrazí.
To ale neřeš teď,
to nemá cenu si brát.
Život je krásný přec,
proč se s ním štvát?!
Balada o staré ženě
Dům zarostlý břečťanem,
zahrada neseklá.
Plot z laťek tvořený,
za svůj život několikrát mořený.
Na plotě hrníčky,
mající dna od svíčky.
Dvůr podzimem posetý,
stará žena nežije v obětí.
Stará kamna, staré dřevo,
slouží lépe, než by mělo.
Žena si jich mnoho váží,
jsou to partneři jejího stáří.
Bez nich by tu nebyla,
dříve by to skončila!
Má mnoho barevných přátel
v tubách žijících.
Má mnoho zemřelých přátel,
bohužel už nelidských.
Zato mnoho věcí ví a zná,
na mnoho písní si vzpomíná.
Žije život nepestrý,
ale zase ne nehezký.
Spokojené a smířené stáří,
dýchá z jejích tváří.
Plamen z očí ustoupil,
aby duši podpořil.
Vráska vrásku brázdí,
ústa žijí vzpomínkou na své mládí.
Kosti v těle ženy,
jsou zatěžkány životními ději.
Její život k cíli běží,
vzpomínky jsou stále svěží.
Nemějme strach ke stáří dojít!
A hlavně se nepokoušejme ho obejít!
zahrada neseklá.
Plot z laťek tvořený,
za svůj život několikrát mořený.
Na plotě hrníčky,
mající dna od svíčky.
Dvůr podzimem posetý,
stará žena nežije v obětí.
Stará kamna, staré dřevo,
slouží lépe, než by mělo.
Žena si jich mnoho váží,
jsou to partneři jejího stáří.
Bez nich by tu nebyla,
dříve by to skončila!
Má mnoho barevných přátel
v tubách žijících.
Má mnoho zemřelých přátel,
bohužel už nelidských.
Zato mnoho věcí ví a zná,
na mnoho písní si vzpomíná.
Žije život nepestrý,
ale zase ne nehezký.
Spokojené a smířené stáří,
dýchá z jejích tváří.
Plamen z očí ustoupil,
aby duši podpořil.
Vráska vrásku brázdí,
ústa žijí vzpomínkou na své mládí.
Kosti v těle ženy,
jsou zatěžkány životními ději.
Její život k cíli běží,
vzpomínky jsou stále svěží.
Nemějme strach ke stáří dojít!
A hlavně se nepokoušejme ho obejít!
Mikulášská
Kolik roků trvá den?
Kolik kroků trvá sen?
Kolik štěstí mohu mít?
Kolik toho musím mít?
Jedna, dvě, tři a čtyři.
Čtyři má jen židle nohou,
do pekla ji nepomohou.
A co čert a mikuláš,
oni nosí stejný plášť.
Do pekla spolu chodí,
jiným jenom pouze škodí.
Dětem lžou a vyhroužujou.
Na pány si hrají rádi,
to nejsou vaši kamarádi.
Kolik kroků trvá sen?
Kolik štěstí mohu mít?
Kolik toho musím mít?
Jedna, dvě, tři a čtyři.
Čtyři má jen židle nohou,
do pekla ji nepomohou.
A co čert a mikuláš,
oni nosí stejný plášť.
Do pekla spolu chodí,
jiným jenom pouze škodí.
Dětem lžou a vyhroužujou.
Na pány si hrají rádi,
to nejsou vaši kamarádi.
Stroje
Nežil bych,
kdybych nepracoval,
nežil bych,
kdybych necítil vůni motorů.
Práce lidi velmi baví,
bez práce by byli nazí.
Jsou spolu den, co den,
budují si velký sen.
Člověk a stroj.
Ach to je skvělý boj!
Vedle něj je život skvělý,
baví nás již od pondělí.
Ach stroji můj,
ty nejsi žádný vůl!
Stroji můj,
ty jsi můj dům i stůl!
Na bedrech tvých,
olejem voňavých,
častokrát sním
o všem co vím
a často na tobě i jím!
Tlačenka s vůní motorů
se mísí s vůní rožhavených odporů.
Do ruda žhavích rotorů!
Ach to je svět!
To je můj syntetický květ!
Stroj je to, co mě baví,
stroj mě nikdy neunaví.
kdybych nepracoval,
nežil bych,
kdybych necítil vůni motorů.
Práce lidi velmi baví,
bez práce by byli nazí.
Jsou spolu den, co den,
budují si velký sen.
Člověk a stroj.
Ach to je skvělý boj!
Vedle něj je život skvělý,
baví nás již od pondělí.
Ach stroji můj,
ty nejsi žádný vůl!
Stroji můj,
ty jsi můj dům i stůl!
Na bedrech tvých,
olejem voňavých,
častokrát sním
o všem co vím
a často na tobě i jím!
Tlačenka s vůní motorů
se mísí s vůní rožhavených odporů.
Do ruda žhavích rotorů!
Ach to je svět!
To je můj syntetický květ!
Stroj je to, co mě baví,
stroj mě nikdy neunaví.
sobota 28. ledna 2012
Výlet na Turzovku s prezentací od Becku
Jelikož jsem nikdy nebyl na podobných zájezdech, rozhodl jsem se, že za 99Kč pojedu na výlet na poutní místo na Slovenskou Turzovku. Zajímalo mě, jak probíhá prodej zboží a jak se dají zmanipoluvat lidé, převážně v důchodovém věku, ke koupi dosti drahého zboží. Leták slibovat následující: Odjezd pohodlným autobusem (zajišťovala společnost C.A. czech), Návštěva podnikové prodejny (nebo-li prezentace společnosti Beck), zdarma oběd ve výtečné restauraci, prvních 200 přihlášených na výlet předání pobytu v Istambulu, návštěva poutního místa Turzovka, cesta domů.
Jelikož při prezentaci se neustále slovíčkařilo, uváděli informace, které nebyli nijak podložené, informace které byli neúplné, obecné, tak aby se proti nim dalo z těží protestovat, vyhrazuji si také právo na neúplnou interpelaci, na interpelaci, která z daných slov vyplynula, jelikož si dané monology nejsem schopen doslovně zapamatovat, ale mám poznámky a nebojím se říci, že i zdraví rozum.
Odjez ze Zábřeha na Moravě byl v 6:22h, na prezentační místo, které je cca 50km od Turzovky, jsme dojeli okolo 10:30h (to je asi 100km od Zábřeha). Přivítali nás usměvaví zástupci společnosti Beck a usadili nás v prezentační místnosti tamního hostince. Vybavení hostince tak jak ho známe ze starších čských motorestů, zkrátka nic výtečného jsem tam neshledal. Začala řeč Tomáše, zástupce společnosti Beck. Monolog se točil okolo cestovní, zejména 5 denní pobyt v Istambulu. Vše byla pohodička, klídeček, perfektní. Frekvence těchto slov byla doslova neuvěřitelná. Pobyt v Istambulu je samozřejmě ze vším všudy a prý na úrovni, tak jak to má být...samozřejmě. Vychloubání, že také nosí 20, 30, 40 tisíc po kapsách a nabádání, že si lidé mají vzít drobné a doslova smlouvat, smlouvat a ještě jednou smlouvat. Jeho zájezdy ho stály mnohem víc 80000 a jmenuje ještě další, u kterých nebude říkat raději částku, aby se nám neprotočili panenky. Vychloubá se jak si fakultativní zájezdy užívá ze vším všudy, let balonem, potápění, Údolí králů v Egyptě, 210 Eu jednotlivé výlety apod. Naznačí, že v prodejnách v Istambulu na vás zboží navěsí a pak jej chtějí za horentní částky zaplatit. Nabádá, že člověk se nemá spokojit z první částkou. Nyní přichází na řadu cena letenky: 7999 letenka +nějaké provize, palivové příplatky, které jsou pohyblivé, jinými slovy k dnešnímu dni nejsou konečné:), ouha a máme na světě 10999. Poté říká, na tuto částku zapomeňte, máte pobyt zdarma, což je podstatná věc. Zamlouvá to cenami z jiných cest, říká, že tato částka neplatí a šikovně z toho vybruslí. Nechutná hra z čísli. Nabádá na vyplnění kuponů do Istambulu a ještě několikrát říká, že to máme za darmo. Začal rozruch kvůli tomu, že letenka se platí. Ptám se tedy jaká je cena letenky, je mně odpovězeno, že to není 10000, 9000, 8000 a ani 7000. Během odevzdání kuponů se tak lidé měli rozhodnou prakticky podle informace, že letenka je za super lákavou částku a kdo neodevzdá tak ho to pak bude mrzet. Žádná seriozní částka tedy nebyla řečena. Lidi, kteří měli o pobyt zájem, byli přizváni ke stolkům, kde s nimi podepsali smlouvu. Nyní mě napadá, proč se tak moc řeší nějaké palivové příplatky, doslova se buzerují letecké společnosti a vedou k tomu aby cenu letenek uváděli hned v základu, ze všemi příplatky. Ano, je to správné, ale když vidíte, jakým způsobem dělají byznys některé společnosti a česká legislativa zřejmě dovoluje to, aby jim to procházelo, tak je to minimálně na pováženou.
Následovala přestávka a hned za mnou pan Tomáš přišel se slovy, co se mi nelíbí, proč se směji, co mě příjde vtipné. Řekl jsem, že se s ním nebudu bavit, když neustále naléhal, snažil jsem se vysvětlit, že nechápu, proč se prezentují jako cestovní kancelář a dokonce se s ní srovnávají, když prodávají zboží, jejich zájezd obsahuje množství prezentací a jde tedy defacto o jejich reklamní kampaň. Sám Tomáš říkal, že obešel na 20 cestovních kanceláří v Praze a nikde mu levnější zájezd nenabídli. Tady vidíte jaký je v tom chaos, cena letenky, pobyt, poté se jde zeptat do cestovních kanceláří do Prahy, neměl by snad se zajít informovat na cenu u leteckých společností, když lidem v důsledku prodávají letenky?
Poté za mnou přišel jiný pracovník společnosti Beck, z podobným dotazem, a pokud mohu si jít sednout ke stolku, odpověděl jsem, že nikam nepůjdu a že se s ním bavit nebudu, byl neodbytný, načež si ke mně přisedl a rozebíral se mnou, co se mi nelíbí, loučil se se mnou slovy, proč na této prezentaci jsem a kde pracuji. Odpověděl jsem, že pracuji, ale nebudu mu říkat kde, řekl, že určitě nepracuji, jinak bych tam ten den nebyl. Otřesné jednání!
Musím říci, že jsem se necítil zrovna jako doma, zvláště když všude hlídkovali, stáli za zády pracovníci z Becku, kteří při soukromích hovorech nebyli na lidi moc příjemní. Když už si někdo dovolil během prezentace utrousit nějakou poznámku, byl odměněn od pracovnice Martiny silným a nijak nevábným psssssssss. Subjektivní pocit byl odporný.
Následuje nabídka dalšího zájezdu do Německa samozřejmě ve stejném duchu.
K jídlu jsou podávány „tradiční brynzové halušky“, pokud byli připravovány na hrncích, které budou následně prezentovány za 37999Kč, tak musím říci, že nic moc. Nebo, že by všechno nezáleželo na vybavení a mohl za to i trochu kuchař...nevím. Každopádně mastnota na dně talíře byla očividná. Pro starší lidi, kteří mají zažívací problémy, či je trápí žlučník, to bylo jistě vhodné jídlo. Zvláště když pan Tomáš, říkal, že navštěvuje lékárnu a i nyní má potřebu kupovat léky, tak jako každý. Potřebuje proto žít a jíst zdravě a k tomu mu zřejmě dopomohla 21 dílná sada hrnců ze 4 plášťovou stěnou jak ukazoval na jednom menším „rendlíku“. Inu, co nejde běžným pohledem vidět, je na snadě říci. Halušky mně a mému otci, který zůčastnění velmi lituje a bude mi to jistě neustále vyčítat, přinesli jako posledním a to až za přímluvu pana Tomáše. Zřejmě jsem byl od začátku nežádoucí a bylo nařízeno, že nám nemají nic nosit. O obecné napadání snad všeho živého, vyzdvihování, věcí, které lidi, zejména v důchodovém věku štvou, o to nebyla nouze. Např.: Nízké důchody, placení nespočetného množství složenek, protestující lékaře, pochyb nad tím, zda jim zdravotníci pomůžou, plyn, elektřina, léky, cena léků atd... Z výkladu vyznělo i to, že Moraváci jsou slušní, né jako lidé z čech, že to je úplně něco jiného. Dával za příklad, že na jedné prezentaci, člověk z čech kradl sklenku ze stolu, nebo mýdlo na záchodě a další zcela nesmyslné „blbosti“. Nádobí samozřejmě prošlo spousty inovacemi. Následovalo obchodní zamyšlení nad tím, proč společnost Beck je tak super, protože nedělají reklamu v televizi jako Horst, proto mohou cenu výrobků stlačit na minimum (ale nedodal, že zisky zřejmě mohou zvýšit na maximum). Dalším artiklem, byla indukční ploténka za 19999Kč. Samozřejmě se jednalo o zcela převratnou novinku, i když elektromagnetická indukce a zvláště přenos velkých energií na malo vzdálenost je velmi starou záležitostí. Následovala hra z čísli, nastolení myšlenky, že pokud by si lidé snad mysleli, že když koupí ploténku v řetězci za 1000Kč, že na tom vydělají, byli by velmi hloupí a dopustili by se omylu. Tak si každý položil otázku, jsem já hloupí, chci být hloupí, ne, tak budu držet hubu a krok a nebudu protestovat. Pokuď je tady tolik lidí a zdá se, že nikdo neprotestuje, bude to asi pravda a já bych se přeci stal tím hloupím, kdybych tomu nevěřil. Takto se dělá byznys, to je psychologická masáž, která není u nás zakázána!
Tomáš začal počítat, jak jinak, než z čísli, která jsou v reálném životě nesmyslná. Levnou ploténku ohodnotil na 3000Kč která bude odebírat 2000W a u jeho zázračné ploténky se spokojil z cca 400W. Lidé prý z levnou ploténkou utratí 900Kč za měsíc, když budou 5h denně vařit, to je blbost. Levná ploténka bude také odebírat 400W, 2kW určitě ne při běžném vaření. Má odhadovaná částka za měsíc za vaření je cca 400Kč, kterou člověk zaplatí až už z drahou, či levnou ploténkou. Pan Tomáš kouzlil a kouzlil a vyčaroval, že za 3-4 roky se lidem investice vrátí. Bylo to odměněno potleskem, který si Tomáš sám od lidí vyprosil. Další na řadu přišel dvou plotýnkový, indukční vařič, prezentace byla podobná, cena byla samozřejmě vyšší 37999Kč. Fascinoval mě způsob jak tuto „novinku na trhu“ předváděl. Ukazoval, že klidně dá balík peněz na ploténku na něj hrnec a při vaření vody se s penězi nic nestane. Jak by také mohlo, když přenos energie je na základě elektromagnetických vln, tedy bezdrátově a energie se proměňí až v těle hrnce (v oceli), ve formě tepla. Tedy žádný zázrak to není a už vůbec né důvod proč by peníze měli shořet. Samozřejmostí byli uváděny zcela nepravdivé technické informace, že indukce ohřívá přímo potravinu. El. Mag. Indukce se idukuje do oceli a ta se na základě množství přenášeného výkonu zahřívá. Dochází tedy k značné úspoře vzhledem k ohřevu na klasickém elektrickém sporáku, kde se el. energií z velkými ztrátami zahřívá nejdříve topná spirála, která je ještě ukryta v železném pouzdře ploténky. Elektomagnetická indukce je proto méně ztrátová, zahříváme přímo hrnec ve kterém vaříme.
Přichází na řadu „zázračná“ nejspíš diodová lampa. Jeden z posluchačů se ozve a říká, tu znám, tu mám. Pan Tomáš dosti nevrle odpověděl, já ji také mám a nechlubím se s ní tady. V tu chvíli jsem propukl v smích a vzpoměl jsem si jak na začátku prezentace se vychloubal, kolik platí za zájezdy, kolik nosí peněz v peněžence. Absurdní. Následovali jakési masážní polštáře z příkonem údajně 48w a ještě z divnějším pojmem dvou jádrový motor. Který dokáže nějakým způsobem reagovat na zatížení, takže je jedno jak těžký člověk si na polštář sedne .Studoval jsem elektrotechnickou Průmyslovou Školu v Mohelnici, ale z tímto pojmem jsem se na ní nikdy nesetkal. Nejspíš mi kantoři něco zamlčeli.
Během přednášky pan Tomáš postupně řekl, že mikrovlnná trouba, rychlovarná konvice, sklokeramická ploténka je omylem 90. let a že to uvedl někdo z Německa. Ani se nedivím, že neuvedl jméno, kdo to řekl, když při vzpomínce na jejich ředitele se pozastavil a řekl:“ náš ředitel, který se jmenuje,....to je jedno“. Při vzpomínkách na vysokou cenu energie, nezapomněl zahrnout do svého zorného pole společnost Čez a pana Romana z kterým si podle všeho tyká. „Když jsem byl na návštěvě u Romana, tak jsem mu říkal...“:). Mnohokrát se oháněl zejména u spotřeby plotének ze Státní zkušebnou v Praze, zajímalo by mě jestli tam někdy někdo od společnosti Beck byl a když jo, proč výsledky neukáží písemně, byla by to lepší reklama.
Rozdali jakési losy z několikatimístním číslem, zajímalo je však to poslední číslo, mně již ani los neměli odvahu dát, dali ho mému otci. Na los na začátku řekli, ať se každý, kdo bude soutěžit podepíše, tak jsem to otci zakázal. Pan Tomáš řekl číslo a daní lidé měli vstát a ten kdo vstane jako první, vyhraje více peně, v ruce mával balíčkem bankovek. Nevěřili by jste jak lidé ochotně spolupracovali i můj otec dokonce chtěl, naštěstí tak neudělal. Lidi si postupně, tak jak vyhrávali 10000Kč, 5000Kč zvali do přední části sálu, kde jim před obličejem mávali z balíkem peněz a pak je takticky odkázali ke stolečkům, kde se opět podepisovali smlouvy, žádnou hotovost nepředali.,... následovalo předání nějakých obálek, myslím, že také z nějakou „výhrou“ přitom to byli další poukazy, podle mého názoru jen na zlevnění již tak předraženého zboží. Spousta vynuceného aplausu bylo samozřejmostí. To co je tak předražené a nejde prodat normálně, půjde prodat důvěřivým lidem se slevou. Do přední části si pozvali další várku asi 4 výhercům, kterým doslova vecpali madraci v hodnotě 13000 zcela zdarma, přihodili vakuovaný polštář, snad i deku a ještě jim dali pojízdný mini rudl, aby to snad měli na čem odvést. Způsob předání těchto „výher“ byl až neskutečný a velmi nechutný. Nějaká lidská důstojnost byla ta tam. Zástupci společnosti Beck zboží házeli tak rychle a takovým „nesympatickým“ způsobem, že kromě toho, že mě z nich bylo zle, mně to připomínalo dokrmování zvěře v zoo. Hnus!
Ke konci bylo vidět, že už lidé jsou nervozní, pán se zeptal, kdy už pojedeme na Turzovku a Tomáš na to odpověděl, že tam stejně není co k vydění a že se tam otočíme na patě a pojedem zpátky. V tu chvíli by se krve ve mně nedořezalo, cítil jsem rozhořčení. Když si uvědomím, že možná tento pán bojoval za práva České rebubliky, dost jistě prožil válku a nyní nějaký mladý byznysmen s ním (ze všemi zůčasněnými) takto zamete, chová se arogantně a už vůbec mu nic není po nějakém výletě. Chce se mi plakat.
Na konci chtěli samozřejmě podepsaný soutěžní los zpátky, snad i pro to, že na něj lidé napsali své jméno, když přišel za námi, tak jsem ho před jeho zraky roztrhal. Věnoval mi několik vražedných pohledů a z doslechu jsem se dozvěděl, že se o mé osobě bavili, nejspíš na téma „co se ním“. Proto, aby člověk získal „jen“ za výměnu osobních údajů „pravý bačovský talíř“ vyrobený v Praze 4, musel vypsat další lístek. Propustili nás okolo 16:15h, následovala cesta na Turzovku, tam jsme dojeli v 17:30h, rozchod byl do 18h. Opravdu tam nic moc nebylo. V 18:20 jsme konečně vyjeli zpět domů. Autobus již nějaký rok byl v provozu, často se mi zdálo, že maximální rychlost dosahuje 40Km/h. Autobus neměl otevírací okénka, vše řešila klimatizace, která byla v neurčitých cyklech zapínána. Když byla v provozu, byla dosti zima, když byla vyplá, chyběl kyslík. Autobus jel čím dál pomaleji, pak začalo něco z motoru zapáchat, řidič dělal neustále zastávky. Nevěděli jsme ani z jakého důvodu. Navíc to v autobuse začalo dosti páchnout a měl jsem pocit, že se i z mým otcem, kterého jsem přesvědčil k této „pouti“ otrávíme. V nějaké vesnici před Lošticemi zastavil bylo vidět, že má nesnáze a řeší problém z autobusem. Lidé v důchodovém věku začali vykládat historky a mě bavilo je poslouchat, seděli jsme, nic jsme pořádně o situaci nevěděli. Proslýchalo se, že pro nás přijede autobus. Ten nakonec po dlouhém čekání dojel, odjížděli jsme asi v 23:15h jiným a zcela určitě pohodlnějším, luxusnějším autobusem. Doma, ač nám nezastavili tam, kde jsme nastupovali jsme byli v 00h.
Kdybych byl starší, né -li v důchodovém věku, mám pochyby, jestli bych takovouto přepravu přežil. Často během cesty jsem vzpomínal na Modlidbu pro Kateřínu Horovicovou, protože zážitky z tohoto dne, mně tento příběh živě připomínali.
Vzhledem k tomu, když jsem vyděl, kolik lidí v důchodovém věku si předražené zboží koupilo, vím, že v dnešní době se důchodci nemají vůbec špatně. Má generace, to bude mít nejspíš horší. Ale nechci závidět.
Nemám rád, když lidem je něco vnucováno, ve slabé chvilce tomu podlehnou i když je to samozřejmě jejich „skoro“ svobodná vůle. Už vidím jak prodejce z elektra nabízí sporák za 20000Kč a lidé protáhnou obličej se slovy, jak je to strašně drahé a na prezentaci si koupí věc, kterou třeba ani nepotřebují, hlavně by si ji nekoupili a ještě nekupují nějaký technický „zázrak“.
Když lidé kupují něco a neví defacto, kolik to stojí a zjistí to až společně z podpisem smlouvy, určitě to není důstojné a už vůbec morální zejména ke starším lidem. Takovým společnostem nejde o lidi a jelikož jejich klientelu tvoří převážně lidé v důchodovém věku, je to nemravný čin a nebojím se napsat že obsahuje prvky promyšleného podvodu. Je mi 21let, mám úctu ke starším lidem, myslím, že můj žebříček hodnot je velmi správný, ale těžko se mi žije ve společnosti, která na jednu stranu trestá minimální prohřešky docela nesmyslnými tresty a na stranu druhou, takový to byznys je v pořádku. Pokud se u nás budou dít i na dále takovéto věci, nikdy naše společnost nebude zdravou společností a nikdy nevychováme morálně zdravé jedince a už vůbec né někoho kdo by nám mohl jít za příklad.. Je to smutné, ale pokuď se lidé nebudou ochotni bouřit (chápu, že lidé v důchodovém věku chtějí mít hlavně klid a nemají zájem se z někým dohadovat, a už vůbec né soudit). Tak to v České republice půjde od desíti k pěti a bude to horší a horší. Přitom uznávání autorit, svých předků, starších osob je jedno z nejzásadnějších věcí, které vedou k udržení civilizace. Nemyslíte?
Jelikož při prezentaci se neustále slovíčkařilo, uváděli informace, které nebyli nijak podložené, informace které byli neúplné, obecné, tak aby se proti nim dalo z těží protestovat, vyhrazuji si také právo na neúplnou interpelaci, na interpelaci, která z daných slov vyplynula, jelikož si dané monology nejsem schopen doslovně zapamatovat, ale mám poznámky a nebojím se říci, že i zdraví rozum.
Odjez ze Zábřeha na Moravě byl v 6:22h, na prezentační místo, které je cca 50km od Turzovky, jsme dojeli okolo 10:30h (to je asi 100km od Zábřeha). Přivítali nás usměvaví zástupci společnosti Beck a usadili nás v prezentační místnosti tamního hostince. Vybavení hostince tak jak ho známe ze starších čských motorestů, zkrátka nic výtečného jsem tam neshledal. Začala řeč Tomáše, zástupce společnosti Beck. Monolog se točil okolo cestovní, zejména 5 denní pobyt v Istambulu. Vše byla pohodička, klídeček, perfektní. Frekvence těchto slov byla doslova neuvěřitelná. Pobyt v Istambulu je samozřejmě ze vším všudy a prý na úrovni, tak jak to má být...samozřejmě. Vychloubání, že také nosí 20, 30, 40 tisíc po kapsách a nabádání, že si lidé mají vzít drobné a doslova smlouvat, smlouvat a ještě jednou smlouvat. Jeho zájezdy ho stály mnohem víc 80000 a jmenuje ještě další, u kterých nebude říkat raději částku, aby se nám neprotočili panenky. Vychloubá se jak si fakultativní zájezdy užívá ze vším všudy, let balonem, potápění, Údolí králů v Egyptě, 210 Eu jednotlivé výlety apod. Naznačí, že v prodejnách v Istambulu na vás zboží navěsí a pak jej chtějí za horentní částky zaplatit. Nabádá, že člověk se nemá spokojit z první částkou. Nyní přichází na řadu cena letenky: 7999 letenka +nějaké provize, palivové příplatky, které jsou pohyblivé, jinými slovy k dnešnímu dni nejsou konečné:), ouha a máme na světě 10999. Poté říká, na tuto částku zapomeňte, máte pobyt zdarma, což je podstatná věc. Zamlouvá to cenami z jiných cest, říká, že tato částka neplatí a šikovně z toho vybruslí. Nechutná hra z čísli. Nabádá na vyplnění kuponů do Istambulu a ještě několikrát říká, že to máme za darmo. Začal rozruch kvůli tomu, že letenka se platí. Ptám se tedy jaká je cena letenky, je mně odpovězeno, že to není 10000, 9000, 8000 a ani 7000. Během odevzdání kuponů se tak lidé měli rozhodnou prakticky podle informace, že letenka je za super lákavou částku a kdo neodevzdá tak ho to pak bude mrzet. Žádná seriozní částka tedy nebyla řečena. Lidi, kteří měli o pobyt zájem, byli přizváni ke stolkům, kde s nimi podepsali smlouvu. Nyní mě napadá, proč se tak moc řeší nějaké palivové příplatky, doslova se buzerují letecké společnosti a vedou k tomu aby cenu letenek uváděli hned v základu, ze všemi příplatky. Ano, je to správné, ale když vidíte, jakým způsobem dělají byznys některé společnosti a česká legislativa zřejmě dovoluje to, aby jim to procházelo, tak je to minimálně na pováženou.
Následovala přestávka a hned za mnou pan Tomáš přišel se slovy, co se mi nelíbí, proč se směji, co mě příjde vtipné. Řekl jsem, že se s ním nebudu bavit, když neustále naléhal, snažil jsem se vysvětlit, že nechápu, proč se prezentují jako cestovní kancelář a dokonce se s ní srovnávají, když prodávají zboží, jejich zájezd obsahuje množství prezentací a jde tedy defacto o jejich reklamní kampaň. Sám Tomáš říkal, že obešel na 20 cestovních kanceláří v Praze a nikde mu levnější zájezd nenabídli. Tady vidíte jaký je v tom chaos, cena letenky, pobyt, poté se jde zeptat do cestovních kanceláří do Prahy, neměl by snad se zajít informovat na cenu u leteckých společností, když lidem v důsledku prodávají letenky?
Poté za mnou přišel jiný pracovník společnosti Beck, z podobným dotazem, a pokud mohu si jít sednout ke stolku, odpověděl jsem, že nikam nepůjdu a že se s ním bavit nebudu, byl neodbytný, načež si ke mně přisedl a rozebíral se mnou, co se mi nelíbí, loučil se se mnou slovy, proč na této prezentaci jsem a kde pracuji. Odpověděl jsem, že pracuji, ale nebudu mu říkat kde, řekl, že určitě nepracuji, jinak bych tam ten den nebyl. Otřesné jednání!
Musím říci, že jsem se necítil zrovna jako doma, zvláště když všude hlídkovali, stáli za zády pracovníci z Becku, kteří při soukromích hovorech nebyli na lidi moc příjemní. Když už si někdo dovolil během prezentace utrousit nějakou poznámku, byl odměněn od pracovnice Martiny silným a nijak nevábným psssssssss. Subjektivní pocit byl odporný.
Následuje nabídka dalšího zájezdu do Německa samozřejmě ve stejném duchu.
K jídlu jsou podávány „tradiční brynzové halušky“, pokud byli připravovány na hrncích, které budou následně prezentovány za 37999Kč, tak musím říci, že nic moc. Nebo, že by všechno nezáleželo na vybavení a mohl za to i trochu kuchař...nevím. Každopádně mastnota na dně talíře byla očividná. Pro starší lidi, kteří mají zažívací problémy, či je trápí žlučník, to bylo jistě vhodné jídlo. Zvláště když pan Tomáš, říkal, že navštěvuje lékárnu a i nyní má potřebu kupovat léky, tak jako každý. Potřebuje proto žít a jíst zdravě a k tomu mu zřejmě dopomohla 21 dílná sada hrnců ze 4 plášťovou stěnou jak ukazoval na jednom menším „rendlíku“. Inu, co nejde běžným pohledem vidět, je na snadě říci. Halušky mně a mému otci, který zůčastnění velmi lituje a bude mi to jistě neustále vyčítat, přinesli jako posledním a to až za přímluvu pana Tomáše. Zřejmě jsem byl od začátku nežádoucí a bylo nařízeno, že nám nemají nic nosit. O obecné napadání snad všeho živého, vyzdvihování, věcí, které lidi, zejména v důchodovém věku štvou, o to nebyla nouze. Např.: Nízké důchody, placení nespočetného množství složenek, protestující lékaře, pochyb nad tím, zda jim zdravotníci pomůžou, plyn, elektřina, léky, cena léků atd... Z výkladu vyznělo i to, že Moraváci jsou slušní, né jako lidé z čech, že to je úplně něco jiného. Dával za příklad, že na jedné prezentaci, člověk z čech kradl sklenku ze stolu, nebo mýdlo na záchodě a další zcela nesmyslné „blbosti“. Nádobí samozřejmě prošlo spousty inovacemi. Následovalo obchodní zamyšlení nad tím, proč společnost Beck je tak super, protože nedělají reklamu v televizi jako Horst, proto mohou cenu výrobků stlačit na minimum (ale nedodal, že zisky zřejmě mohou zvýšit na maximum). Dalším artiklem, byla indukční ploténka za 19999Kč. Samozřejmě se jednalo o zcela převratnou novinku, i když elektromagnetická indukce a zvláště přenos velkých energií na malo vzdálenost je velmi starou záležitostí. Následovala hra z čísli, nastolení myšlenky, že pokud by si lidé snad mysleli, že když koupí ploténku v řetězci za 1000Kč, že na tom vydělají, byli by velmi hloupí a dopustili by se omylu. Tak si každý položil otázku, jsem já hloupí, chci být hloupí, ne, tak budu držet hubu a krok a nebudu protestovat. Pokuď je tady tolik lidí a zdá se, že nikdo neprotestuje, bude to asi pravda a já bych se přeci stal tím hloupím, kdybych tomu nevěřil. Takto se dělá byznys, to je psychologická masáž, která není u nás zakázána!
Tomáš začal počítat, jak jinak, než z čísli, která jsou v reálném životě nesmyslná. Levnou ploténku ohodnotil na 3000Kč která bude odebírat 2000W a u jeho zázračné ploténky se spokojil z cca 400W. Lidé prý z levnou ploténkou utratí 900Kč za měsíc, když budou 5h denně vařit, to je blbost. Levná ploténka bude také odebírat 400W, 2kW určitě ne při běžném vaření. Má odhadovaná částka za měsíc za vaření je cca 400Kč, kterou člověk zaplatí až už z drahou, či levnou ploténkou. Pan Tomáš kouzlil a kouzlil a vyčaroval, že za 3-4 roky se lidem investice vrátí. Bylo to odměněno potleskem, který si Tomáš sám od lidí vyprosil. Další na řadu přišel dvou plotýnkový, indukční vařič, prezentace byla podobná, cena byla samozřejmě vyšší 37999Kč. Fascinoval mě způsob jak tuto „novinku na trhu“ předváděl. Ukazoval, že klidně dá balík peněz na ploténku na něj hrnec a při vaření vody se s penězi nic nestane. Jak by také mohlo, když přenos energie je na základě elektromagnetických vln, tedy bezdrátově a energie se proměňí až v těle hrnce (v oceli), ve formě tepla. Tedy žádný zázrak to není a už vůbec né důvod proč by peníze měli shořet. Samozřejmostí byli uváděny zcela nepravdivé technické informace, že indukce ohřívá přímo potravinu. El. Mag. Indukce se idukuje do oceli a ta se na základě množství přenášeného výkonu zahřívá. Dochází tedy k značné úspoře vzhledem k ohřevu na klasickém elektrickém sporáku, kde se el. energií z velkými ztrátami zahřívá nejdříve topná spirála, která je ještě ukryta v železném pouzdře ploténky. Elektomagnetická indukce je proto méně ztrátová, zahříváme přímo hrnec ve kterém vaříme.
Přichází na řadu „zázračná“ nejspíš diodová lampa. Jeden z posluchačů se ozve a říká, tu znám, tu mám. Pan Tomáš dosti nevrle odpověděl, já ji také mám a nechlubím se s ní tady. V tu chvíli jsem propukl v smích a vzpoměl jsem si jak na začátku prezentace se vychloubal, kolik platí za zájezdy, kolik nosí peněz v peněžence. Absurdní. Následovali jakési masážní polštáře z příkonem údajně 48w a ještě z divnějším pojmem dvou jádrový motor. Který dokáže nějakým způsobem reagovat na zatížení, takže je jedno jak těžký člověk si na polštář sedne .Studoval jsem elektrotechnickou Průmyslovou Školu v Mohelnici, ale z tímto pojmem jsem se na ní nikdy nesetkal. Nejspíš mi kantoři něco zamlčeli.
Během přednášky pan Tomáš postupně řekl, že mikrovlnná trouba, rychlovarná konvice, sklokeramická ploténka je omylem 90. let a že to uvedl někdo z Německa. Ani se nedivím, že neuvedl jméno, kdo to řekl, když při vzpomínce na jejich ředitele se pozastavil a řekl:“ náš ředitel, který se jmenuje,....to je jedno“. Při vzpomínkách na vysokou cenu energie, nezapomněl zahrnout do svého zorného pole společnost Čez a pana Romana z kterým si podle všeho tyká. „Když jsem byl na návštěvě u Romana, tak jsem mu říkal...“:). Mnohokrát se oháněl zejména u spotřeby plotének ze Státní zkušebnou v Praze, zajímalo by mě jestli tam někdy někdo od společnosti Beck byl a když jo, proč výsledky neukáží písemně, byla by to lepší reklama.
Rozdali jakési losy z několikatimístním číslem, zajímalo je však to poslední číslo, mně již ani los neměli odvahu dát, dali ho mému otci. Na los na začátku řekli, ať se každý, kdo bude soutěžit podepíše, tak jsem to otci zakázal. Pan Tomáš řekl číslo a daní lidé měli vstát a ten kdo vstane jako první, vyhraje více peně, v ruce mával balíčkem bankovek. Nevěřili by jste jak lidé ochotně spolupracovali i můj otec dokonce chtěl, naštěstí tak neudělal. Lidi si postupně, tak jak vyhrávali 10000Kč, 5000Kč zvali do přední části sálu, kde jim před obličejem mávali z balíkem peněz a pak je takticky odkázali ke stolečkům, kde se opět podepisovali smlouvy, žádnou hotovost nepředali.,... následovalo předání nějakých obálek, myslím, že také z nějakou „výhrou“ přitom to byli další poukazy, podle mého názoru jen na zlevnění již tak předraženého zboží. Spousta vynuceného aplausu bylo samozřejmostí. To co je tak předražené a nejde prodat normálně, půjde prodat důvěřivým lidem se slevou. Do přední části si pozvali další várku asi 4 výhercům, kterým doslova vecpali madraci v hodnotě 13000 zcela zdarma, přihodili vakuovaný polštář, snad i deku a ještě jim dali pojízdný mini rudl, aby to snad měli na čem odvést. Způsob předání těchto „výher“ byl až neskutečný a velmi nechutný. Nějaká lidská důstojnost byla ta tam. Zástupci společnosti Beck zboží házeli tak rychle a takovým „nesympatickým“ způsobem, že kromě toho, že mě z nich bylo zle, mně to připomínalo dokrmování zvěře v zoo. Hnus!
Ke konci bylo vidět, že už lidé jsou nervozní, pán se zeptal, kdy už pojedeme na Turzovku a Tomáš na to odpověděl, že tam stejně není co k vydění a že se tam otočíme na patě a pojedem zpátky. V tu chvíli by se krve ve mně nedořezalo, cítil jsem rozhořčení. Když si uvědomím, že možná tento pán bojoval za práva České rebubliky, dost jistě prožil válku a nyní nějaký mladý byznysmen s ním (ze všemi zůčasněnými) takto zamete, chová se arogantně a už vůbec mu nic není po nějakém výletě. Chce se mi plakat.
Na konci chtěli samozřejmě podepsaný soutěžní los zpátky, snad i pro to, že na něj lidé napsali své jméno, když přišel za námi, tak jsem ho před jeho zraky roztrhal. Věnoval mi několik vražedných pohledů a z doslechu jsem se dozvěděl, že se o mé osobě bavili, nejspíš na téma „co se ním“. Proto, aby člověk získal „jen“ za výměnu osobních údajů „pravý bačovský talíř“ vyrobený v Praze 4, musel vypsat další lístek. Propustili nás okolo 16:15h, následovala cesta na Turzovku, tam jsme dojeli v 17:30h, rozchod byl do 18h. Opravdu tam nic moc nebylo. V 18:20 jsme konečně vyjeli zpět domů. Autobus již nějaký rok byl v provozu, často se mi zdálo, že maximální rychlost dosahuje 40Km/h. Autobus neměl otevírací okénka, vše řešila klimatizace, která byla v neurčitých cyklech zapínána. Když byla v provozu, byla dosti zima, když byla vyplá, chyběl kyslík. Autobus jel čím dál pomaleji, pak začalo něco z motoru zapáchat, řidič dělal neustále zastávky. Nevěděli jsme ani z jakého důvodu. Navíc to v autobuse začalo dosti páchnout a měl jsem pocit, že se i z mým otcem, kterého jsem přesvědčil k této „pouti“ otrávíme. V nějaké vesnici před Lošticemi zastavil bylo vidět, že má nesnáze a řeší problém z autobusem. Lidé v důchodovém věku začali vykládat historky a mě bavilo je poslouchat, seděli jsme, nic jsme pořádně o situaci nevěděli. Proslýchalo se, že pro nás přijede autobus. Ten nakonec po dlouhém čekání dojel, odjížděli jsme asi v 23:15h jiným a zcela určitě pohodlnějším, luxusnějším autobusem. Doma, ač nám nezastavili tam, kde jsme nastupovali jsme byli v 00h.
Kdybych byl starší, né -li v důchodovém věku, mám pochyby, jestli bych takovouto přepravu přežil. Často během cesty jsem vzpomínal na Modlidbu pro Kateřínu Horovicovou, protože zážitky z tohoto dne, mně tento příběh živě připomínali.
Vzhledem k tomu, když jsem vyděl, kolik lidí v důchodovém věku si předražené zboží koupilo, vím, že v dnešní době se důchodci nemají vůbec špatně. Má generace, to bude mít nejspíš horší. Ale nechci závidět.
Nemám rád, když lidem je něco vnucováno, ve slabé chvilce tomu podlehnou i když je to samozřejmě jejich „skoro“ svobodná vůle. Už vidím jak prodejce z elektra nabízí sporák za 20000Kč a lidé protáhnou obličej se slovy, jak je to strašně drahé a na prezentaci si koupí věc, kterou třeba ani nepotřebují, hlavně by si ji nekoupili a ještě nekupují nějaký technický „zázrak“.
Když lidé kupují něco a neví defacto, kolik to stojí a zjistí to až společně z podpisem smlouvy, určitě to není důstojné a už vůbec morální zejména ke starším lidem. Takovým společnostem nejde o lidi a jelikož jejich klientelu tvoří převážně lidé v důchodovém věku, je to nemravný čin a nebojím se napsat že obsahuje prvky promyšleného podvodu. Je mi 21let, mám úctu ke starším lidem, myslím, že můj žebříček hodnot je velmi správný, ale těžko se mi žije ve společnosti, která na jednu stranu trestá minimální prohřešky docela nesmyslnými tresty a na stranu druhou, takový to byznys je v pořádku. Pokud se u nás budou dít i na dále takovéto věci, nikdy naše společnost nebude zdravou společností a nikdy nevychováme morálně zdravé jedince a už vůbec né někoho kdo by nám mohl jít za příklad.. Je to smutné, ale pokuď se lidé nebudou ochotni bouřit (chápu, že lidé v důchodovém věku chtějí mít hlavně klid a nemají zájem se z někým dohadovat, a už vůbec né soudit). Tak to v České republice půjde od desíti k pěti a bude to horší a horší. Přitom uznávání autorit, svých předků, starších osob je jedno z nejzásadnějších věcí, které vedou k udržení civilizace. Nemyslíte?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)