Jelikož jsem nikdy nebyl na podobných zájezdech, rozhodl jsem se, že za 99Kč pojedu na výlet na poutní místo na Slovenskou Turzovku. Zajímalo mě, jak probíhá prodej zboží a jak se dají zmanipoluvat lidé, převážně v důchodovém věku, ke koupi dosti drahého zboží. Leták slibovat následující: Odjezd pohodlným autobusem (zajišťovala společnost C.A. czech), Návštěva podnikové prodejny (nebo-li prezentace společnosti Beck), zdarma oběd ve výtečné restauraci, prvních 200 přihlášených na výlet předání pobytu v Istambulu, návštěva poutního místa Turzovka, cesta domů.
Jelikož při prezentaci se neustále slovíčkařilo, uváděli informace, které nebyli nijak podložené, informace které byli neúplné, obecné, tak aby se proti nim dalo z těží protestovat, vyhrazuji si také právo na neúplnou interpelaci, na interpelaci, která z daných slov vyplynula, jelikož si dané monology nejsem schopen doslovně zapamatovat, ale mám poznámky a nebojím se říci, že i zdraví rozum.
Odjez ze Zábřeha na Moravě byl v 6:22h, na prezentační místo, které je cca 50km od Turzovky, jsme dojeli okolo 10:30h (to je asi 100km od Zábřeha). Přivítali nás usměvaví zástupci společnosti Beck a usadili nás v prezentační místnosti tamního hostince. Vybavení hostince tak jak ho známe ze starších čských motorestů, zkrátka nic výtečného jsem tam neshledal. Začala řeč Tomáše, zástupce společnosti Beck. Monolog se točil okolo cestovní, zejména 5 denní pobyt v Istambulu. Vše byla pohodička, klídeček, perfektní. Frekvence těchto slov byla doslova neuvěřitelná. Pobyt v Istambulu je samozřejmě ze vším všudy a prý na úrovni, tak jak to má být...samozřejmě. Vychloubání, že také nosí 20, 30, 40 tisíc po kapsách a nabádání, že si lidé mají vzít drobné a doslova smlouvat, smlouvat a ještě jednou smlouvat. Jeho zájezdy ho stály mnohem víc 80000 a jmenuje ještě další, u kterých nebude říkat raději částku, aby se nám neprotočili panenky. Vychloubá se jak si fakultativní zájezdy užívá ze vším všudy, let balonem, potápění, Údolí králů v Egyptě, 210 Eu jednotlivé výlety apod. Naznačí, že v prodejnách v Istambulu na vás zboží navěsí a pak jej chtějí za horentní částky zaplatit. Nabádá, že člověk se nemá spokojit z první částkou. Nyní přichází na řadu cena letenky: 7999 letenka +nějaké provize, palivové příplatky, které jsou pohyblivé, jinými slovy k dnešnímu dni nejsou konečné:), ouha a máme na světě 10999. Poté říká, na tuto částku zapomeňte, máte pobyt zdarma, což je podstatná věc. Zamlouvá to cenami z jiných cest, říká, že tato částka neplatí a šikovně z toho vybruslí. Nechutná hra z čísli. Nabádá na vyplnění kuponů do Istambulu a ještě několikrát říká, že to máme za darmo. Začal rozruch kvůli tomu, že letenka se platí. Ptám se tedy jaká je cena letenky, je mně odpovězeno, že to není 10000, 9000, 8000 a ani 7000. Během odevzdání kuponů se tak lidé měli rozhodnou prakticky podle informace, že letenka je za super lákavou částku a kdo neodevzdá tak ho to pak bude mrzet. Žádná seriozní částka tedy nebyla řečena. Lidi, kteří měli o pobyt zájem, byli přizváni ke stolkům, kde s nimi podepsali smlouvu. Nyní mě napadá, proč se tak moc řeší nějaké palivové příplatky, doslova se buzerují letecké společnosti a vedou k tomu aby cenu letenek uváděli hned v základu, ze všemi příplatky. Ano, je to správné, ale když vidíte, jakým způsobem dělají byznys některé společnosti a česká legislativa zřejmě dovoluje to, aby jim to procházelo, tak je to minimálně na pováženou.
Následovala přestávka a hned za mnou pan Tomáš přišel se slovy, co se mi nelíbí, proč se směji, co mě příjde vtipné. Řekl jsem, že se s ním nebudu bavit, když neustále naléhal, snažil jsem se vysvětlit, že nechápu, proč se prezentují jako cestovní kancelář a dokonce se s ní srovnávají, když prodávají zboží, jejich zájezd obsahuje množství prezentací a jde tedy defacto o jejich reklamní kampaň. Sám Tomáš říkal, že obešel na 20 cestovních kanceláří v Praze a nikde mu levnější zájezd nenabídli. Tady vidíte jaký je v tom chaos, cena letenky, pobyt, poté se jde zeptat do cestovních kanceláří do Prahy, neměl by snad se zajít informovat na cenu u leteckých společností, když lidem v důsledku prodávají letenky?
Poté za mnou přišel jiný pracovník společnosti Beck, z podobným dotazem, a pokud mohu si jít sednout ke stolku, odpověděl jsem, že nikam nepůjdu a že se s ním bavit nebudu, byl neodbytný, načež si ke mně přisedl a rozebíral se mnou, co se mi nelíbí, loučil se se mnou slovy, proč na této prezentaci jsem a kde pracuji. Odpověděl jsem, že pracuji, ale nebudu mu říkat kde, řekl, že určitě nepracuji, jinak bych tam ten den nebyl. Otřesné jednání!
Musím říci, že jsem se necítil zrovna jako doma, zvláště když všude hlídkovali, stáli za zády pracovníci z Becku, kteří při soukromích hovorech nebyli na lidi moc příjemní. Když už si někdo dovolil během prezentace utrousit nějakou poznámku, byl odměněn od pracovnice Martiny silným a nijak nevábným psssssssss. Subjektivní pocit byl odporný.
Následuje nabídka dalšího zájezdu do Německa samozřejmě ve stejném duchu.
K jídlu jsou podávány „tradiční brynzové halušky“, pokud byli připravovány na hrncích, které budou následně prezentovány za 37999Kč, tak musím říci, že nic moc. Nebo, že by všechno nezáleželo na vybavení a mohl za to i trochu kuchař...nevím. Každopádně mastnota na dně talíře byla očividná. Pro starší lidi, kteří mají zažívací problémy, či je trápí žlučník, to bylo jistě vhodné jídlo. Zvláště když pan Tomáš, říkal, že navštěvuje lékárnu a i nyní má potřebu kupovat léky, tak jako každý. Potřebuje proto žít a jíst zdravě a k tomu mu zřejmě dopomohla 21 dílná sada hrnců ze 4 plášťovou stěnou jak ukazoval na jednom menším „rendlíku“. Inu, co nejde běžným pohledem vidět, je na snadě říci. Halušky mně a mému otci, který zůčastnění velmi lituje a bude mi to jistě neustále vyčítat, přinesli jako posledním a to až za přímluvu pana Tomáše. Zřejmě jsem byl od začátku nežádoucí a bylo nařízeno, že nám nemají nic nosit. O obecné napadání snad všeho živého, vyzdvihování, věcí, které lidi, zejména v důchodovém věku štvou, o to nebyla nouze. Např.: Nízké důchody, placení nespočetného množství složenek, protestující lékaře, pochyb nad tím, zda jim zdravotníci pomůžou, plyn, elektřina, léky, cena léků atd... Z výkladu vyznělo i to, že Moraváci jsou slušní, né jako lidé z čech, že to je úplně něco jiného. Dával za příklad, že na jedné prezentaci, člověk z čech kradl sklenku ze stolu, nebo mýdlo na záchodě a další zcela nesmyslné „blbosti“. Nádobí samozřejmě prošlo spousty inovacemi. Následovalo obchodní zamyšlení nad tím, proč společnost Beck je tak super, protože nedělají reklamu v televizi jako Horst, proto mohou cenu výrobků stlačit na minimum (ale nedodal, že zisky zřejmě mohou zvýšit na maximum). Dalším artiklem, byla indukční ploténka za 19999Kč. Samozřejmě se jednalo o zcela převratnou novinku, i když elektromagnetická indukce a zvláště přenos velkých energií na malo vzdálenost je velmi starou záležitostí. Následovala hra z čísli, nastolení myšlenky, že pokud by si lidé snad mysleli, že když koupí ploténku v řetězci za 1000Kč, že na tom vydělají, byli by velmi hloupí a dopustili by se omylu. Tak si každý položil otázku, jsem já hloupí, chci být hloupí, ne, tak budu držet hubu a krok a nebudu protestovat. Pokuď je tady tolik lidí a zdá se, že nikdo neprotestuje, bude to asi pravda a já bych se přeci stal tím hloupím, kdybych tomu nevěřil. Takto se dělá byznys, to je psychologická masáž, která není u nás zakázána!
Tomáš začal počítat, jak jinak, než z čísli, která jsou v reálném životě nesmyslná. Levnou ploténku ohodnotil na 3000Kč která bude odebírat 2000W a u jeho zázračné ploténky se spokojil z cca 400W. Lidé prý z levnou ploténkou utratí 900Kč za měsíc, když budou 5h denně vařit, to je blbost. Levná ploténka bude také odebírat 400W, 2kW určitě ne při běžném vaření. Má odhadovaná částka za měsíc za vaření je cca 400Kč, kterou člověk zaplatí až už z drahou, či levnou ploténkou. Pan Tomáš kouzlil a kouzlil a vyčaroval, že za 3-4 roky se lidem investice vrátí. Bylo to odměněno potleskem, který si Tomáš sám od lidí vyprosil. Další na řadu přišel dvou plotýnkový, indukční vařič, prezentace byla podobná, cena byla samozřejmě vyšší 37999Kč. Fascinoval mě způsob jak tuto „novinku na trhu“ předváděl. Ukazoval, že klidně dá balík peněz na ploténku na něj hrnec a při vaření vody se s penězi nic nestane. Jak by také mohlo, když přenos energie je na základě elektromagnetických vln, tedy bezdrátově a energie se proměňí až v těle hrnce (v oceli), ve formě tepla. Tedy žádný zázrak to není a už vůbec né důvod proč by peníze měli shořet. Samozřejmostí byli uváděny zcela nepravdivé technické informace, že indukce ohřívá přímo potravinu. El. Mag. Indukce se idukuje do oceli a ta se na základě množství přenášeného výkonu zahřívá. Dochází tedy k značné úspoře vzhledem k ohřevu na klasickém elektrickém sporáku, kde se el. energií z velkými ztrátami zahřívá nejdříve topná spirála, která je ještě ukryta v železném pouzdře ploténky. Elektomagnetická indukce je proto méně ztrátová, zahříváme přímo hrnec ve kterém vaříme.
Přichází na řadu „zázračná“ nejspíš diodová lampa. Jeden z posluchačů se ozve a říká, tu znám, tu mám. Pan Tomáš dosti nevrle odpověděl, já ji také mám a nechlubím se s ní tady. V tu chvíli jsem propukl v smích a vzpoměl jsem si jak na začátku prezentace se vychloubal, kolik platí za zájezdy, kolik nosí peněz v peněžence. Absurdní. Následovali jakési masážní polštáře z příkonem údajně 48w a ještě z divnějším pojmem dvou jádrový motor. Který dokáže nějakým způsobem reagovat na zatížení, takže je jedno jak těžký člověk si na polštář sedne .Studoval jsem elektrotechnickou Průmyslovou Školu v Mohelnici, ale z tímto pojmem jsem se na ní nikdy nesetkal. Nejspíš mi kantoři něco zamlčeli.
Během přednášky pan Tomáš postupně řekl, že mikrovlnná trouba, rychlovarná konvice, sklokeramická ploténka je omylem 90. let a že to uvedl někdo z Německa. Ani se nedivím, že neuvedl jméno, kdo to řekl, když při vzpomínce na jejich ředitele se pozastavil a řekl:“ náš ředitel, který se jmenuje,....to je jedno“. Při vzpomínkách na vysokou cenu energie, nezapomněl zahrnout do svého zorného pole společnost Čez a pana Romana z kterým si podle všeho tyká. „Když jsem byl na návštěvě u Romana, tak jsem mu říkal...“:). Mnohokrát se oháněl zejména u spotřeby plotének ze Státní zkušebnou v Praze, zajímalo by mě jestli tam někdy někdo od společnosti Beck byl a když jo, proč výsledky neukáží písemně, byla by to lepší reklama.
Rozdali jakési losy z několikatimístním číslem, zajímalo je však to poslední číslo, mně již ani los neměli odvahu dát, dali ho mému otci. Na los na začátku řekli, ať se každý, kdo bude soutěžit podepíše, tak jsem to otci zakázal. Pan Tomáš řekl číslo a daní lidé měli vstát a ten kdo vstane jako první, vyhraje více peně, v ruce mával balíčkem bankovek. Nevěřili by jste jak lidé ochotně spolupracovali i můj otec dokonce chtěl, naštěstí tak neudělal. Lidi si postupně, tak jak vyhrávali 10000Kč, 5000Kč zvali do přední části sálu, kde jim před obličejem mávali z balíkem peněz a pak je takticky odkázali ke stolečkům, kde se opět podepisovali smlouvy, žádnou hotovost nepředali.,... následovalo předání nějakých obálek, myslím, že také z nějakou „výhrou“ přitom to byli další poukazy, podle mého názoru jen na zlevnění již tak předraženého zboží. Spousta vynuceného aplausu bylo samozřejmostí. To co je tak předražené a nejde prodat normálně, půjde prodat důvěřivým lidem se slevou. Do přední části si pozvali další várku asi 4 výhercům, kterým doslova vecpali madraci v hodnotě 13000 zcela zdarma, přihodili vakuovaný polštář, snad i deku a ještě jim dali pojízdný mini rudl, aby to snad měli na čem odvést. Způsob předání těchto „výher“ byl až neskutečný a velmi nechutný. Nějaká lidská důstojnost byla ta tam. Zástupci společnosti Beck zboží házeli tak rychle a takovým „nesympatickým“ způsobem, že kromě toho, že mě z nich bylo zle, mně to připomínalo dokrmování zvěře v zoo. Hnus!
Ke konci bylo vidět, že už lidé jsou nervozní, pán se zeptal, kdy už pojedeme na Turzovku a Tomáš na to odpověděl, že tam stejně není co k vydění a že se tam otočíme na patě a pojedem zpátky. V tu chvíli by se krve ve mně nedořezalo, cítil jsem rozhořčení. Když si uvědomím, že možná tento pán bojoval za práva České rebubliky, dost jistě prožil válku a nyní nějaký mladý byznysmen s ním (ze všemi zůčasněnými) takto zamete, chová se arogantně a už vůbec mu nic není po nějakém výletě. Chce se mi plakat.
Na konci chtěli samozřejmě podepsaný soutěžní los zpátky, snad i pro to, že na něj lidé napsali své jméno, když přišel za námi, tak jsem ho před jeho zraky roztrhal. Věnoval mi několik vražedných pohledů a z doslechu jsem se dozvěděl, že se o mé osobě bavili, nejspíš na téma „co se ním“. Proto, aby člověk získal „jen“ za výměnu osobních údajů „pravý bačovský talíř“ vyrobený v Praze 4, musel vypsat další lístek. Propustili nás okolo 16:15h, následovala cesta na Turzovku, tam jsme dojeli v 17:30h, rozchod byl do 18h. Opravdu tam nic moc nebylo. V 18:20 jsme konečně vyjeli zpět domů. Autobus již nějaký rok byl v provozu, často se mi zdálo, že maximální rychlost dosahuje 40Km/h. Autobus neměl otevírací okénka, vše řešila klimatizace, která byla v neurčitých cyklech zapínána. Když byla v provozu, byla dosti zima, když byla vyplá, chyběl kyslík. Autobus jel čím dál pomaleji, pak začalo něco z motoru zapáchat, řidič dělal neustále zastávky. Nevěděli jsme ani z jakého důvodu. Navíc to v autobuse začalo dosti páchnout a měl jsem pocit, že se i z mým otcem, kterého jsem přesvědčil k této „pouti“ otrávíme. V nějaké vesnici před Lošticemi zastavil bylo vidět, že má nesnáze a řeší problém z autobusem. Lidé v důchodovém věku začali vykládat historky a mě bavilo je poslouchat, seděli jsme, nic jsme pořádně o situaci nevěděli. Proslýchalo se, že pro nás přijede autobus. Ten nakonec po dlouhém čekání dojel, odjížděli jsme asi v 23:15h jiným a zcela určitě pohodlnějším, luxusnějším autobusem. Doma, ač nám nezastavili tam, kde jsme nastupovali jsme byli v 00h.
Kdybych byl starší, né -li v důchodovém věku, mám pochyby, jestli bych takovouto přepravu přežil. Často během cesty jsem vzpomínal na Modlidbu pro Kateřínu Horovicovou, protože zážitky z tohoto dne, mně tento příběh živě připomínali.
Vzhledem k tomu, když jsem vyděl, kolik lidí v důchodovém věku si předražené zboží koupilo, vím, že v dnešní době se důchodci nemají vůbec špatně. Má generace, to bude mít nejspíš horší. Ale nechci závidět.
Nemám rád, když lidem je něco vnucováno, ve slabé chvilce tomu podlehnou i když je to samozřejmě jejich „skoro“ svobodná vůle. Už vidím jak prodejce z elektra nabízí sporák za 20000Kč a lidé protáhnou obličej se slovy, jak je to strašně drahé a na prezentaci si koupí věc, kterou třeba ani nepotřebují, hlavně by si ji nekoupili a ještě nekupují nějaký technický „zázrak“.
Když lidé kupují něco a neví defacto, kolik to stojí a zjistí to až společně z podpisem smlouvy, určitě to není důstojné a už vůbec morální zejména ke starším lidem. Takovým společnostem nejde o lidi a jelikož jejich klientelu tvoří převážně lidé v důchodovém věku, je to nemravný čin a nebojím se napsat že obsahuje prvky promyšleného podvodu. Je mi 21let, mám úctu ke starším lidem, myslím, že můj žebříček hodnot je velmi správný, ale těžko se mi žije ve společnosti, která na jednu stranu trestá minimální prohřešky docela nesmyslnými tresty a na stranu druhou, takový to byznys je v pořádku. Pokud se u nás budou dít i na dále takovéto věci, nikdy naše společnost nebude zdravou společností a nikdy nevychováme morálně zdravé jedince a už vůbec né někoho kdo by nám mohl jít za příklad.. Je to smutné, ale pokuď se lidé nebudou ochotni bouřit (chápu, že lidé v důchodovém věku chtějí mít hlavně klid a nemají zájem se z někým dohadovat, a už vůbec né soudit). Tak to v České republice půjde od desíti k pěti a bude to horší a horší. Přitom uznávání autorit, svých předků, starších osob je jedno z nejzásadnějších věcí, které vedou k udržení civilizace. Nemyslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat