Dům zarostlý břečťanem,
zahrada neseklá.
Plot z laťek tvořený,
za svůj život několikrát mořený.
Na plotě hrníčky,
mající dna od svíčky.
Dvůr podzimem posetý,
stará žena nežije v obětí.
Stará kamna, staré dřevo,
slouží lépe, než by mělo.
Žena si jich mnoho váží,
jsou to partneři jejího stáří.
Bez nich by tu nebyla,
dříve by to skončila!
Má mnoho barevných přátel
v tubách žijících.
Má mnoho zemřelých přátel,
bohužel už nelidských.
Zato mnoho věcí ví a zná,
na mnoho písní si vzpomíná.
Žije život nepestrý,
ale zase ne nehezký.
Spokojené a smířené stáří,
dýchá z jejích tváří.
Plamen z očí ustoupil,
aby duši podpořil.
Vráska vrásku brázdí,
ústa žijí vzpomínkou na své mládí.
Kosti v těle ženy,
jsou zatěžkány životními ději.
Její život k cíli běží,
vzpomínky jsou stále svěží.
Nemějme strach ke stáří dojít!
A hlavně se nepokoušejme ho obejít!
Žádné komentáře:
Okomentovat