Opera

K: Být tvůj je úděl můj.
H: Proč já bych nebyla tvá?
K: Sebe se ptej, sebe se ptej...

K: Vzpomínáš jak jsme byli spolu,
      tam u toho zeleného stromu?
      Jiný se ti zlíbil a přitom ti lecos slíbil.
H: Nemáš pravdu můj milí,
     nejsi trochu opilí?
K: Já v opilosti nežiji!
     To se radši poliji!
H: Tvůj úsudek mě leká,
      to se bojíš tolik světa?
K: Světa se moc nebojím,
      to, že ze mě děláš blbce,
      brzy odhalím!

H: Když blbce - tak blbce.

H: Byla jsem ti nevěrná...
     a to ty asi víš.
H: Byla jsem s ním tuze povolná a to ty asi zvíš.
     Vzpomínáš, jak jsme lezli spolu na tu Švédskou horu?
     A ten chlapec stepilí nebyl vůbec opilí.
     Byl to on, můj milí.
     Byl jen láskou opilí...

K: Tak to je on, to je on...
K: A proč si mi to neřekla,
     dříve než ses prořekla?
     Mně by to tolik nevadilo,
     další dívku mám,
     jen bych s ní šel dál.

H: Ty jsi teda zlotřilí,
     více než se zdá.
     Ty jsi tedy nevěrný,
     více než jsem já.
     Než jsem já, než jsem já...

H: Já jsem se ti prořekla,
     abych za ním utekla.
     To, že ty máš jinou,
     nespojuji se svojí vinou.
     Mooojí vinou.

K: To chceš říci,
     že jsem tím vinný,
     že nejsem opilí.
K: K tobě láskou opilí?!
     -Jsem však bez viny!

H: Náš vztah tímto hodně tratí,
     určitě nejsme oba svatí!

K: Máš pravdu má milá s tímto moudrem
     jsi ke mně blíže, než jsi kdy byla.
     A přitom nejsi opilá,
     láskou opilá,
     tak jaks dřív byla!

H: Navrhuji se zde sejít zase!
K: Zítra zase?
H: ANO!
K: Může být, může být...
      
(K=kluk, H=holka)